Pozvánka za stromy do budoucnosti

Již se vám podařil někdy skok v čase o pár let do budoucnosti? Tvrdíte, že to je nesmysl? Ne tak docela. Poradím vám, jak do budoucna alespoň částečně nahlédnout .

Není k tomu zapotřebí žádných velkých příprav, jen se nějak dostat do Moravskoslezských Beskyd. Tam, skoro na slovenských hranicích, leží krásné rekreační středisko Visalaje. Dá se do něj dojet autem a jezdí tam i autobusy; v každém případě tam silnice končí a dále musíte pěšky (nebo na běžkách či na kole). Ať tak či onak, vydejte se po modré značce směrem na Bílý Kříž. Připravte se na to, že budete stoupat, a to docela dost - z parkoviště je převýšení asi 220 metrů. Cesta ale vede krásným smrkovým lesem, kde tu a tam uvidíte i jedli. Až vystoupáte ty potřebné metry, ocitnete se na hřebeni v nadmořské výšce 908 metrů. Po pravé straně uvidíte něco, co byste tu určitě nečekali.

Překvapení na horském hřebenu

Náhle před vámi, jen tak v lese, stojí dvě veliké prosklené stavby, jak vystřižené z nějakého SciFi. U nich pár nízkých budov a před nimi řada informačních tabulí. Jste před Experimentálním ekologickým pracovištěm Bílý Kříž, zřízeným Ústavem ekologie krajiny Akademie věd ČR.

Na tabuli se dočtete, že tu je:

• průměrná roční teplota +5,5 °C
• roční úhrny srážek 1000 - 1400 mm
• průměrná relativní vlhkost vzduchu 80%
• skoro polovinu roku se tu drží sněhová pokrývka (průměrně 160 dnů v roce)
• jsou tu velmi nízké imisní limity SO₂, No₂ i O₃.

Hlavní dřevinou rostoucí všude kolem je tu smrk ztepilý (Picea abies) - a o ten tu také jde především.  Experimentální pracoviště obdrželo od Evropské Unie finanční podporu a statut Metodické a experimentální výzkumné centrum pro studie dopadů klimatické změny na lesy. Co se tu vlastně zkoumá? Jsou to tři věci:

• Lamelové kultivační sféry - pro pěstování pokusného smrkového porostu v simulované atmosféře s dvojnásobnou koncentrací oxidu uhličitého než je dnes běžné.
• Výzkumný smrkový porost, kde se zkoumají enviromentální a antropogenní vlivy na fyziologické procesy probíhající ve smrku ztepilém (na plnou hubu bych napsal - jak se smrk dívá na to, jak kolem něj člověk ku.ví přírodu).
• A dále je zde klimatologická stanice a stanice na měření čistotu ovzduší Českého hydrometeorologického ústavu.

Pohled do budoucnosti ...

Abych vás dlouho nenapínal, co že se to na začátku povídalo o té budoucnosti ... té se týká hlavně ten první bod výzkumu, označený podivným výrazem Lamelové kultivační sféry. O tom, že množství zplodin ve vzduch roste a poroste určitě ještě nějakou dobu, o tom si nebudeme dělat žádné iluze. Vědcům jde o to, jak se budou chovat lesy v blízké budoucnosti, řekněme za takových padesát let, kdy se předpokládá zdvojnásobení koncentrace oxidu uhličitého ve vzduchu. Nám to patří, nemáme jezdit auty a spalovat fosilní paliva - ale co chudáci stromy, plíce planety? Proto jsou tu ty dva "skleníky", pardon - sféry. V jedné z nich je totiž uměle vytvářena "atmosféra budoucnosti", jak si ji představujeme v roce 2045. Ve druhé sféře je pěstován obdobný porost za stejných podmínek, ale při "dnešní" koncentraci CO₂. Pak je tu ještě třetí část, referenční plocha pod širým nebem. Zda ve sférách žijí také veverky, to se mi zjistit nepodařilo.

Pokud by vás zajímaly technické parametry, zde jsou. Půdorys každé ze sfér je 9 x 9 m, výška 7 m. Ocelová konstrukce váží 8,5 tuny a je zasklena 300 m² skla. V každé sféře bylo vysazeno 56 smrků pocházejících z roku 1987. Do "atmosféry budoucnosti" je vháněn oxid uhličitý z podzemního zásobníku o kapacitě 17 tun - ročně se ho spotřebuje 100 tun. Atmosféra v celé sféře se vymění jedenkrát za minutu pomocí systému ventilátorů a potřebnou koncentraci udržují automaticky podle síly a směru větru lamelová okna sféry.

Úkolem je posoudit, jak asi budou smrky reagovat na lidmi poničenou atmosféru a jak si (snad) poradí s pohlcováním škodlivin.

Co smrky dokážou

Ono se řekne - jehličí. Ale dovedete si představit, že na jednom hektaru smrkového lesa má jehličí plochu 22 ha? A co smrkový les dokáže?

• Stará se o ochlazování půdy, pohlcuje totiž až 90 % slunečního záření - za jasného dne jeden smrk ochladí prostředí tak, jako kdyby se sečetl chladicí výkon deseti ledniček.
• Za jasného dne jeden hektar smrkového porostu přečerpá a odpaří neuvěřitelných 40 000 litrů vody.
• V biomase přitom dokáže uložit 2 % pohlcené energie. Za jednu vegetační sezónu se tak do stromů na jednom hektaru lesa uloží sluneční energie ekvivalentní 8 tunám hnědého uhlí (pozn. - na rodinný domek býval na zimu příděl 72 metráků - 7,2 tuny).
• Stejný hektar smrkového lesa vyprodukuje za rok 10 tun kyslíku, což je množství postačující  pro dýchání 38 lidí. Jinak řečeno - celoroční spotřebu kyslíku pro jednoho člověka dokáže zajistit 63 průměrných smrků.
• Pokud by vás zajímalo, kolik biomasy dá takový hektar smrků po vykácení, tak je to 44 tun suchého dřeva (s ročním přírůstkem 4 tun), 20 tun dřeva ze suchých větví (2 tuny přírůstku za rok) a 22 tun suchého jehličí (rovněž 2 tuny za rok).
• A jedna ťafka pro nás motoristy - hektar lesa je schopen za rok zadržet tolik oxidu uhličitého, kolik vyprodukuje osobní auto při ujetí 90 000 km (což se odhaduje na 15 tun).

Poznámka pro precisionisty: uvádějí se samozřejmě údaje průměrné, vztažené na průměrně velký smrk a pro průměrnou hustotu porostu. Pokud máte doma veeeelikou ledničku, je to jistě krása, ale o moc tím průměr nezvýšíte.

Jistě, na první pohled se dá namítnout - hektar lesa, to je plocha 100 x 100 metrů. Za rok se do ní uloží zhruba tolik energie, kolik stačí na vytápění domku pro jednu rodinu (no ... při troše dobré vůle dvě). Osmdesát metráků uhlí nezabere ve sklepě víc než řekněme 10 m², ani to snad ne. A tady hned hektar ... Nojo, jenže ten smrkový les vyroste v horizontu pár desítek let - a na další hnědé uhlí si pěkně dlouho počkáme.  Ale za těch pár miliónů let tu nějací UFOni objeví místo uhlí tak leda vydatná ložiska pneumatik a PET láhví... A budou mít o čem přemýšlet.

A ještě - vezměte si, jaké zplodiny jdou z komína při spalování hnědého uhlí a jaké při spalování smrkových polen. A také to, co v topeništi zbyde po spálení uhlí a co po spálení dřeva.

Na obrázku vlevo je horská chata pro devět lidí vytápěná jedním jediným krbem. Přízemí je vytápěno přímo, ložnice v patře pomocí horkovzdušných rozvodů. Ověřili jsme, že i v mrazech kolem -10 ºC lze vystačit s jedním nepříliš plným kolečkem polen. Za týden topení se naplnily  dva popelníky ... Zbývající obrázky ukazují svítání v Praze, v Krčském údolí. Než Slunce prohřeje vzduch, údolí je naplněno smogovou peřinou z lokálních topenišť na hnědé uhlí.

Nezbývá než na konec napsat s hodně velkou dávkou pokory - ať mají ty stromy s námi ještě nějakou dobu trpělivost. Dokud lidstvo nezmoudří. A pokud nezmoudří a bude svou planetu ubíjet tak, jako dosud, není nám asi pomoci. Ale proč mají s lidstvem vyhynout třeba i ty stromy, které neškodí a snaží se naopak pomáhat? Toť otázka...

JL

Zpět na stránky Zelených přátel ...