 |
 |
|
|
Uragán
Kyrill pustošil Šumavu a její lesy v noci z 18. na 19. ledna 2007. Jeho
rychlost dosahovala v nárazech až 47 m/s a průměrně kolem 35 m/s. To je
přibližně od 125 do 170 km/h ...
Silné větry nejsou na Šumavě zase až tak velkou vzácností - obvykle se vyskytnou tak pětkrát do roka, ale jejich rychlost bývá zhruba do 30 m/s. Za posledních pětadvacet let ale vítr síly orkánu pustošil Šumavu "jen" pětkrát.
Z Wikipedie:
Kyrill vznikl nad Newfoundlandem 15. ledna 2007 a přesunul se přes Atlantický oceán k Evropě, kde zasáhl Irsko a Británii 17. ledna večer. Bouře se přemístila ze 17. na 18. ledna nad Severní moře a 18. ledna odpoledne dosáhla nizozemského a německého pobřeží. V Česku bouře dosáhla maxima v 1.00 hod. SEČ, nejvyšší naměřená rychlost větru byla zaznamenána na vrcholu Sněžky a dosáhla hodnoty 216 km/h. ...
Bouře byla pojmenována 17. ledna 2007 meteorologickým ústavem při Freie Universität Berlin, jméno bylo navrženo rodinou z Neuenhagenu slavící otcovy 65. narozeniny.
Podle
výzkumů německých vědců se každé dva roky vyskytnou větší vichřice dosahující
rychlosti větru kolem 100 km/h, každých pět let orkány o síle 11 a každých 30
let pak velmi silný orkán. Intervaly se prý stále zkracují ... hmmmm...
povzbudivě ...
Podle specifikace tzv. Beaufortovy stupnice jsou její dva poslední stupně - jedenáctá a dvanáctý - charakterizovány takto:
Orkán Kyril způsobil rozsáhlé škody na smrkových lesních monokulturách Šumavy. Když se na šumavské hory a údolí podíváte z výšky - krásně je to vidět například z terasy restaurace na vrcholu Pancíře - pak vidíte, že škody nevznikaly systematicky, ale v jakýchsi pásech (kromě vrcholových partií, samozřejmě). V době, kdy jsem fotografoval následující obrázky, uplynulo od oné noci přesně sedm měsíců ....
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Dvě jezera, které lidé znovu objevili teprve po roce 1990 - jezero Laka a jezero Prášilské ... Obě v ledovcových kotlích s vysokou stěnou na hranici s Německem. Jezerní stěny bývaly sporadicky porostlé smrky, co se tam nějak dokázaly udržet - nyní jsou téměř holé. Kdo někdy zažil v těch místech "obyčejnou bouřku", dá mi za pravdu, že to není zážitek, který by si chtěl zopakovat. Mně se to poštěstilo jednou u Prášilského jezera - a přiznám se, že jsem se bál. Mezi oběma jezery se dá celkem snadno přejet na kole - nejlépe ve směru od Laky k Prášilům, protože poté, co člověk svého oře vytlačí zhruba kilometr na Zlatý stoleček, čeká ho pak kráááásný sjezd do Prášil ... asi 8 km dlouhý. Ale na tom Zlatém stolečku ... no tam to les od Kyrilla schytal naplno. Druhdy smrčina bez možnosti výhledu do okolí ... nyní jedna veliká paseka. ... a pokračuje to dál, směrem na bývalou obec Ždánidla, kde se vytěžené kmeny shromažďují, na hrubo opracovávají a odvážejí ... Ale i tam dostal les co proto ...
 |
 |
Od Prášilského jezera se přesuneme k vrcholu Poledníku. Ten budete znát podle věže bývalé vojenské základny s charakteristickými, na stranu vystupujícími kryty antén - nyní zpřístupněné jako rozhledna. Také zde ve vrcholových partiích stromy nezůstaly - a rovněž tak v sedle nad silničkou směrem na Javoří pilu a do údolí Roklanského potoka.
 |
 |
 |
 |
Modrava a blízké okolí zůstaly řádění orkánu ušetřeny - a všechno vypadá vesele i tehdy, začneme-li stoupat po asfaltové solničce těch 8 km k vrcholovým partiím Březníku. Zhruba po šesti kilometrech se člověku zatají dech hrůzou nad spouští, jakou dovedou natropit spousty malinkých kůrovců v součinnosti s jedním velikým orkánem ...
 |
Panoramatický záběr od hájovny na Březníku směrem k Luznému, kam se ochranáři zabejčili, že turisty prostě ne a nepustí. Ty šedavé plochy jsou mrtvý les - stromy zničené kůrovcem .. stojící, ale bez života. Ale již druhým rokem tu můžete navštívit tzv. zážitkovou stezku, která je zaměřena na téma přirozené obnovy lesů ..
 |
 |
 |
 |
Z Březníku se dá sjet kousek dolů a pokračovat přes Ptačí nádrž k Prameni Vltavy a na Kvildu. Cestou ovšem musíte vyšplhat na Černou horu ... tam moc stromů už nebývalo v posledních letech tak jako tak (důsledek větrné kalamity z osmdesátých let minulého století) - ale nyní se před vámi otevře doslova dílo zkázy. Z odlesněného a již téměř vyčištěného vrcholu je vidět širý kraj směrem na Bučinu a Knížecí pláně - opět jeden vedle druhého, mrtvé stromy na stojato - dílo kůrovcové kalamity. Kolem roku 2003 zde došlo k masovému napadení stromů lýkožroutem smrkovým, který se se dostal z Bavorského lesa. V letech 2003 až 2006 zde bylo odtěženo celkem 11 219 kubických metrů dřeva a ohniska napadení dnes již zřejmě dohasínají. Některé stromy byly pro přirozený vývoj ponechány "na stojato" zcela bez jakékoliv asanace, jinde byla s využitím horolezeckých technik odstraněna napadená kůra.
V některých oblastech bylo již přikročeno k obnově lesa. Smrkové monokultury budou nahrazovány porostem smíšeným. Tak například v okolí pramene Vltavy bylo vysazeno 550 javorů, 300 jeřábů, a 9 600 stromků smrku ztepilého (pozn. no ... poměr smrku k ostatním je skoro 10:1 ...). Směrem na Bučinu byl zvolen jiný postup - zde bylo vysazeno 550 jedlí, 1 150 javorů a 350 jeřábů. Části zasažených ploch lesa byly ponechány přirozenému vývoji.
Z vlastní zkušenosti musím konstatovat, co jsem odpozoroval. Pokud se do smrkového lesa nějakým nedopatření dostal třeba buk a podařilo se mu dospět v mohutného jedince, nehnul s ním ani Kyrill. A co víc - většinou se kolem zachoval i kruh smrků, zatímco všude kolem - spoušť. TAkže; na co nějaké vědecké výzkumy, co by les potřeboval - on to ví sám nejlépe a ukazuje to názorně ... jen se podívat.
 |
 |
 |
 |
Čím hlouběji do vnitrozemí, tím jsou škody menší a nahodilejší. Zřejmě šlo o to, že kde kousek lesa povolil, tam se vezlo celé okolí. Na horních dvou obrázcích je již téměř zpracovaný polom mezi Horskou Kvildou a Filipovou Hutí a také polom u Gerlovy Huti. Dolní dva obrázky ukazují vytěžené kmeny připravené k transportu v Novém Brunstu pod Pancířem.
Při pohledu z Pancíře (na následujícím panoramatickém záběru) lze i přes mlžný opar vidět, že Šumava zůstala stále z větší části tmavě zelená (světlé plochy vpravo jsou pastviny při silnici klesající od Gerlovy Huti do Železné Rudy).
 |
 |
 |
A na závěr se podívejme ještě k druhému Březníku - znáte jej ze seriálu článků o mnichu Vintířovi. Snad jsem si stěžoval, že Vintířova skála je zarostlá lesem a není z ní téměř nic vidět ... Tak to už také není pravda.
JL
Zpět na stránky Zelených přátel ...
