Poslechněte si krásné vyprávění o stromech, jak je napsal
v knize Krajem šumavských Lad její autor - Karel Petráš.
... Kdysi jeden moudrý pán prohlásil, že v oblacích na
obloze je skryta polovina krásy světa. Já tvrdím, že krása světa je skryta i v
korunách starých stromů.
Od
nepaměti si lidé stromů vážili a okolí svých obydlí si s nimi zkrášlovali. Při
narození dítěte otec vždy vysadil strom. U nás v horách to byly nejen stromy
ovocné, ale i modříny, jasany, lípy a javory kleny. Již tehdy člověk zjistil, že
strom na něj blahodárně působí nejen po stránce krásna, ale že stromy vyzařují
určitou sílu a mají vliv na zdraví člověka. Zastav proto své unavené kroky u
stromových velikánů v tomto uspěchaném civilizačním světě a najdi v sobě chvíli
klidu, kdy obejmeš jejich kmeny, abys z nich načerpal sílu pro svůj další život.
Věř, že i stromy mají svou duši. Jsou totiž našimi svědky dávných minulostí, ale
i svědky časů přítomných.
V celé rozsáhlé kotlině Vydřího potoka od Nových hutí až
po Borová Lada jsou tu zbytku staletých modřínů a javorů klenů. Mnozí z
původních obyvatel vysazovali právě modřín při narození dítěte. Ve Svinných
Ladách u všech stavení stávaly jilmy nebo javory. Dnes uprostřed zarostlé buřeně
po rozvalených chalupách stojí pouze tři velmi staré jilmy, vysazené asi kolem
roku 1850. K obnově tohoto tradičního stromu v této zaniklé osadě došlo v roce
2002, kdy Národní park Šumava zde vysázel alej o 23 mladých jilmech. Nad touto
budoucí alejí uprostřed rozsáhlých luk stojí překrásný klen samotář, který se s
podzimem rozzáří rudou barvou svých listů.
Na
Novém Světě stojí se svou mohutnou korunou překrásný klen chráněný jako pamětní
strom. Pamětním stromem je i prastará lípa na horských pastvinách na Švajglově
Ladě. Ještě v roce 1948 vedle ní stála kaplička. Na této horské loučce, kde je
umístěna Alpská vyhlídka, je ještě jeden pamětní strom, jehož paměť sahá nejméně
o 300 let do dávné minulosti. Stojí na okraji v lese necelých 100 m při cestě na
Alpskou vyhlídku. Krásná stará lípa odolává povětrnostním podmínkám na Polce a
spolu s vedle stojícím modřínem jsou pamětníky rušného dění v této dřevařské
obci. Trochu jiné je to se stromy na Světlých Horách. Tam místní horalé měli ze
stromů v oblibě jasan, a tak se tam s těmito urostlými velikány setkáváme na
každém kroku. jeho černé překrásně tvarované pupeny, kolébky budoucích listů, se
ne neprávem staly králi mezi pupeny stromů. V lesních stráních nad Vltavou u
Františkova a Zahrádkách se nacházejí poslední pozůstatky staletých původních
porostů borovice, které taky daly své jméno obci Borových Lad.
Tam, kde žili lidé a stávala jejich obydlí, se potkáváš s
ovocnými stromy třešní a jabloní, vzácně hrušní. Jsou přestárlé, neošetřované a
zplaněly. Jsou ale stále krásné a mnohé při životě udržuje duše člověka, který
je kdysi dávno vysadil. Zaslouží si náš obdiv. Zásluhou Národního parku Šumava
se opět vrací ovocné stromy do míst bývalých osad. Příkladem je nově vysázená
alej třešní na Březové Ladě. Chcete-li zažít opravdový malý zázrak probouzející
se jarní přírody, neváhejte a vydejte se do bývalé vesnice Adlerovy Hutě, kde
dnes již pomalu stoleté stromy třešní rozkvetou a svou bílou nádherou zaplní
celé úbočí jižních svahů Žlíbského vrchu.
Zatoulají-li se vaše kroky až na Polecký vrch, pak na jeho
východních svazích k Vltavické brázdě spatříš překrásný les se stoletým vzrůstem
smrků, jedlí, javorů klenů a buků.
Těch míst, kde stojí pamětníci dávných časů, je daleko
více. Upozornil jsem aspoň na některé v kraji Lad.
Zamilujte si stromy a chraňte je. Věřte, že i strom má
duši jako člověk.
Knihu
Krajem šumavských Lad vydalo v roce 2005 nakladatelství
Kopp v Českých Budějovicích.
Zpět na stránky Zelených přátel
...
