O lužních lesích

Když slyšíte slova "lužní les", asi se vám vybaví neprostupný mokřaditý terén, téměř neprostupný a plný komárů. Těžké nazelenalé šero evokující představy amazonského pralesa ... cesty rozblácené od posledního deště a stahující vám boty z nohou .... Raději rychle pryč! A přesto mají i lužní lesy své kouzlo. Zvláště teď, na jaře, kdy komáři ještě nejsou a dosud téměř holé stromy dovolují bylinnému patru, aby se ukázalo v plné kráse barev svých květů. Škoda, že takových oáz klidu a míru je u nás již tak málo a ještě se spekuluje, jak obětovat "civilizaci" i jejich zbytky ...

Definice lužního lesa podle otevřené encyklopedie Wikipedie je následující:
Lužní les je podmáčený les s vysokou hladinou podzemní vody a záplavovým cyklem. Tento dřívě běžný biotop mizí s rostoucí regulovaností vodních toků. V České republice lze nalézt největší lužní les na soutoku řek Morava a Dyje a následně pak další zbytky lužního lesa se nacházejí na březích řek Labe, Moravy, Dyje a v jejich povodí.

Zbytky lužních lesů rostou dodnes v nížinách kolem řek. Říká se, že od pradávna byly základním stavebním kamenem nivní krajiny a pokrývaly velkou většinu plochého území kolem řek - kam až měla přistup voda. Pak ale do kraje začal zasahovat člověk ... Lesy se mu staly zdrojem dřeva - a lužní lesy byly také lesy i když těžba v podmáčeném terénu byla mnohem obtížnější než někde v podhůří. A dřevo bývalo odjakživa jednou z hlavních surovin. A tak lesy mizely a zanechaly nám téměř holou krajinu, jak ji známe dnes. Teprve v posledním století si lidstvo začíná uvědomovat své chyby a zbytky někdejších porostů tu a tam regenerují.

Lužní lesy se sice především vyskytují kolem řek, ale přítomnost řeky není pro vznik tohoto druhu lesa podmínkou. Hlavní podmínkou je dostatečně podmáčená půda - a ta může být i tam, kde je k dispozici velké množství podzemní vody. Pro vznik a vegetaci lužního lesa je dále potřeba příznivé rozložení teplot v průběhu roku, rostlinstvo mělo k dispozici dostatečně dlouhé  vegetační období.

Lužní les ovšem nemá jen roli zdroje dřeva - lidem a celé krajině slouží i nepřímo, jako vynikající  přírodní nástroj k regulaci povodní. Jakou škodu lidé krajině udělali, se můžeme nyní přesvědčovat na vlastní oči - když vidíme katastrofální následky likvidace lužních lesů Novomlýnskými nádržemi u Mikulova. V luzích rostou jen pevně kořenící stromy, které odolají  náporu vody a zbrzdí její destruktivní sílu i ničivý vliv unášených předmětů, které zachytí. Do široka rozprostřená ramena řeky - i ta za normálních okolností slepá  - fungují jako záchytné nádrže pro obrovské objemy vody. Na rozdíl od umělých vodohospodářských staveb mají lužní lesy další vynikající vlastnost, kterou nemůže nahradit sebelepší beton a železo. Jsou živým organismem, který má mohutnou regenerační schopnost. Pokud některé stromy vodě neodolají, vyrostou nové. Pokud se některé tůně zanesou bahnem - vytvoří se jinde nové. Všechno se děje cestou nejmenšího odporu - a hlavně přirozeně a naprosto samo.

Lužní lesy se dají rozdělit podle toho, jak je postihují občasné záplavy. Pokud jde o místa zaplavovaná často a na delší dobu, hovoří se o tzv. měkkém luhu - nejlépe se tu daří vrbám a topolům (od jejich měkkého dřeva je to pojmenování "měkký luh"). Na místech, kde záplavy netrvají tak dlouho a půda je celkově sušší,, se setkáte s duby, jasany, lípami, javory a jilmy - pak jste se ocitli v tzv. tvrdém luhu. Ovšem složení lužních lesů v podobě, jak je známe dnes, již bylo ovlivněno člověkem a jeho činností. Tak jako dnes malé děti na požadavek "nakresli les" kreslí smrky, tak tvoří porost lužních lesů především duby a jasany. Ovšem z přírodního hlediska to není taková katastrofa, jako smrkové monokultury.

Základem života v lužním lese je voda. Proto byly katastrofické plány minulého století - za každou cenu odvodnit, co se dá ... meliorovat ... atd. Přitom je lužní les obrovskou zásobárnou vody s přímým vlivem na podzemní zdroje - a tím i na pitnou vodu pro nás. Na vodu jsou v něm vázány nejen stromy, křoviny a rostliny bylinného patra, ale i charakterističtí zástupci říše živočišné. Od nejmenších "broučků" až po živočichy velmi sympatické rybářům ... Jakékoliv necitelné zásahy do  krajiny vedoucí k nežádoucímu nedostatku vody způsobí, že že lužní les živoří a postupně odumírá ... a s ním i mokřadní druhy rostlin a živočichů. Sám jsem se stal svědkem zániku jedné takové oblasti, když "soudruzi" v Milovicích kdysi rasantně znásilnili zdroje podzemních vod mezi Káraným a Lysou nad Labem.

Lužní lesy nejsou co do rozložení rostlinstva ani trochu stejnorodé. Nejblíže vodním hladinám a tam, kde je trvalé zamokření, se setkáte s  vrbovými a olšovými porosty. Dále od vody rostou  topoly. Ještě dále následují další listnaté dřeviny, které už mají dřevo tvrdší a rostou pomaleji - to mohou být třeba duby a jasany. V nižším patře, v říši křovin, najdete v lužním lese třeba střemchu, svídu nebo zimolez; na světlejších místech pak kalinu a bezy.

Na jaře ještě takovým lesem projdete celkem bez problémů (není-li právě pod vodou ...). Pro pozorného a vnímavého diváka je zde úplná pastva pro oči - stromy nezastiňují zem a je čas světlomilných rostlin, jako jsou orsej jarní, bledule jarní, sněženky

Ovšem v letních měsících, kdy již rostlinám stíní koruny stromů, se skladba rostlin mění ve prospěch těch stínomilných. Lze tu pak vidět třeba děhel lesní, pomněnku bahenní, v květnu pak kosatec žlutý, vrbina penízkovitá, pryskyřník plazivý, kostival lékařský, netýkavku nedůtklivou, kopřiva dvoudomou .... atd.... V létě se ke stabilním křovinám navíc přidají šlahouny chmele obecného, popence obecného, ostružiníku sivého a svízele přítuly. Lužní les se tak mění v neprostupnou zelenou hradbu ...

Také živočišná říše je v lužních lesích zastoupena opravdu pestře - když pomineme ty protivné komáry ... Tak třeba v rezervaci Lipovka poblíž Káraného, která má rozlohu "jen" 14,6 ha, bylo zaznamenáno 53 druhů hnízdících ptáků. Vyskytuje se tu dokonce i takový vzácný ptáček, jako je ledňáček říční. Hnízdí tu nejen výhradně vlhkomilné druhy ptáků, jako cvrčilky, rákosníci, čápi, volavky nebo kvakoš noční, ale i většina ptáků "ostatních", kromě těch druhů, co vyhledávají výhradně jehličnaté lesy. Ptactvu dělá společnost i potravu bezpočet druhů hmyzu. Na věčně vlhké půdě můžete vidět spoustu měkkýšů a obojživelníků. V létě zde ovšem téměř nenajdete teplokrevné živočichy - důvodem je nejen nepříznivé dusné a vlhké ovzduší, ale především mračna hmyzu.

JL

Zpět na stránky Zelených přátel ...