Stojí na svém místě bez hnutí, mnohdy osaměle, ale vnímají všechno, co se kolem nich děje. A díky své výšce dohlédnou i pěkně daleko. Tiše plynou léta, desetiletí, staletí - lidé, kteří kolem nich chodili umírají a noví se rodí. Paměť stromů ... co ta by mohla vyprávět, kdybychom dovedli naslouchat. Ale nakonec, proč to nezkusit?
Obec Mečeříž najdete v jihozápadní části okresu Mladá Boleslav, západně od Benátek nad Jizerou, v nadmořské výšce 264-286 m. Obec má bohatou a pohnutou historii. První zmínkou o obci je v r. 1052 vyjmenování ve věnovací listině knížete Břetislava staroboleslavské kapitule, která je však mnohými historiky považována za falzum. Historicky doložený záznam o existenci obce je ze 12. století. V r. 1360 je již doloženo, že v obci je kostel a škola. Mečeříž v té době byla městem s právem tržním a hrdelním. 17. listopadu 1620 bylo městečko vydrancováno a vypáleno polskými kozáky knížete Lysovského a většina z 2000 obyvatel byla pobita.
Mečeřížský prapor i znak obsahují meče; stejně tak i sám název obce. Je to na paměť onoho masakru, kdy bratři Poláci pobili bratry Čechy jen tak, pro radost ze zabíjení?
V r. 1660 již opět fungovala škola a do městečka se vracel život. Ještě na začátku 20. století, kdy došlo k výstavbě nového kostela (vysvěcen 1912) byla Mečeříž městysem. V obci byla zavedena elektřina a vodovod již v této době, tedy dříve než v Benátkách a Staré Boleslavi. Kostel s hrázděnou věží je chráněnou památkou pro svůj čistý pseudorománský charakter bez dalších rušivých zásahů.
 |
 |
 |
Před kostelem, souměrně podle vchodu rostou dva stromy - lípy srdčité. Ta vlevo je má statut chráněného stromu. Podle ústního podání i zmínky v kronikách obce byla lípa zasazena roku 1620, po vypálení obce polskými kozáky knížete Lysovského V průběhu 19. století se v kmenu vytvořila dutina. Strom zůstal zachován i při přestavbě kostela v letech 1910 - 1912. V šedesátých letech minulého století zapálily děti v dutině stromu oheň a při následném silném větru došlo k vylomení části kmene i s větvemi.
Lípy srdčité jsou velmi statné, opadavé listnaté stromy. Jsou typickým evropským druhem, rozšířeným zejména ve středohoří. Listy má srdčité, v paždích žilek s rezavě hnědými chomáčky chlupů. K soukvětí přirůstá bledězelený listen, který slouží jako létací aparát semen. Plodem jsou lysé, 6 mm velké kulovité oříšky.
Při stavbě nového kostela v roce 1911 byly zvony přemístěny ze staré dřevěné zvonice do nové věže i s původními dubovými stolicemi, které jsou i dnes v dobrém stavu.
Starý kostel, který byl obnoven po třicetileté válce dosloužil a dne 20. března 1911 se začal bourat , aby na jeho místě byl postaven nový podle plánu c.k. stavebního rady Ludvíka Lablera. Slouhé dva roky trvalo než byl 20. června 1913 slavnostně vysvěcen nový kostel v Mečeříži. Svěcení vykonal pan vikář Josef Šlechta, farář ze Šopky, za asistence místních farářů. Při této slavnosti byla zpívána mše pro smíšený sbor s doprovodem varhan a smyčcovým orchestrem za účinkování místního pěveckého sboru a členů místní kapely Jindřicha Beránka, ale i cizích účastníků.
Do nově postaveného kostela byly umístěny nové pneumatické varhany od varhanáře Bohumila Paštiky ze Staré Boleslavi. Jejich stavba byla, podle dochovaného zápisu, dokončena 14. prosince 1914. Později byly provedeny opravy varhan, a to v letech 1928, 1934 a 1944 a potom až po padesáti letech (některé části silně poškozeny). Po opravě byla prozkoušena funkčnost nástroje při plném zatížení po dobu čtyř hodin.
 |
 |
 |
První písemné doklady o kostele, faře a faráři v Mečeříži jsou z poloviny 14. století. Podle Františka Bareše z roku 1905 v Soupisu památek historických a uměleckých v Království Českém se píše: Kostel nalezení sv. Kříže jest filiální, fara v Dolním Slivně. Ve 14. století býval farním. L.1363 plebán mečeřížský uvedl faráře do Slivna. Farním zůstal ještě před válkami husitskými. L. 1620 po bitvě na Bílé hoře vytloukli a vypálili Mečeříž Poláci, zvonice shořela a zvony se rozlily. L. 1650 připomíná se jako filiální, spravován faráři z Předměřic. Poněvadž byly Předměřice daleko přes vodu Jizeru, byla Mečeříž L. 1786 připojena jako filiální k Dolnímu Slivnu.
Po bitvě na Bílé hoře byl kostel renovován. Původně byl postaven v gotickém slohu, později byla přistavěna na západní straně malá barokní předsíňka. Na severní straně stála sákristie bez venkovních dveří. Nad střechou ve hřebeni byla malá věžička se zvonkem. V kostele byly varhany, které pocházely z roku 1819 a byly poprvé instalovány v tomto kostele. Jejich stav byl velmi zchátralý (pozn. uvedeno z roku 1911). Hlavní oltář s obrazem sv. Heleny byl rovněž velmi sešlý. Nad dveřmi vedoucími za oltář byly dvě sochy, a to sv. Václava a sv. Vojtěcha, které pocházely ze 17. století. Kazatelna byla vyzdobena obrazy čtyř církevních hodnostářů z konce 17. století.
V roce 1896 byl založen nový hřbitov Na Hrádku a ostatky ze hřbitova u kostela sem byly postupně převezeny. Přestěhování hřbitova od kostela Na Hrádek umožnilo výstavbu nového, většího kostela.
Zvonice stávala západně od kostela v koutě hřbitova. Tato část měla dolní část z kamene, vyšší část byla dřevěná a střecha byla krytá šindelem. V této zvonici byly dva velké zvony a menší byl zavěšen na jižní straně této stavby. Dnes je zvonice zbořená, bez zvonů a zachovala se jen kamenná část. Zvony byly přemístěny i s dřevěnou konstrukcí do věže zdejšího kostela při jeho výstavbě. Menší zvon byl za 1. světové války roztaven. Ke zřícení dřevěné části zvonice došlo při silné vichřici 22. ledna 1976 v 5.10 hodin ráno.
V roce 2000 po poradě se statikem byly odstraněny náletové dřeviny uvnitř stavby. Budou provedeny konzervativní práce kamenné části a k rekonstrukci zvonice by mělo dojít v průběhu 10 - 15ti let.
Popřejme té skoro 400 let staré lípě i její mladší družce ještě dlouhý život; abychom se my, nebo ti, kdo přijdou po nás, mohli dozvědět všechno, co kdy bylo a jak to bylo doopravdy. A stromy nelžou ...
JL
Zpět na stránky Zelených přátel ...
