 |
Lípy mají u nás výsadní postavení - jsou to stromy národní nejen pro národy bývalého Českoslovensak, ale i pro většinu ostatních národů slovanských. Stačí se podívat na mapu, kolik geografických názvů jméno lípa obsahuje nebo je od něj odvozeno. Stačí si vzít takové Lipno ... a kolem dnes již neexistující obce Lipová nebo Linda, dále pak třeba Lázně Lipová, Kamenice nad Lipou a jistě vás napadnou další a další ... Lipové ratolesti jsou na státních symbolech a stejnokrojích generálů... Také na turistických mapách se setkáte s body označenými například Tři lípy malolisté ... Většinou to je a bylo u nějakých kapliček na rozcestích, které mohutné lípy chránily a svou dlouhověkostí se přibližovaly jejich zdivu. A v neposlední řadě poskytovaly poutníkům vítaný stín v horkých letních dnech.
Lípy patří do rodu Tilia, který zahrnuje přibližně 35 druhů, které jsou domovem v mírném pásmu severní polokoule. Setkáte se s ní ve střední, západní a jihovýchodní Evropě, na severu po Dánsko, na východě po západní Ukrajinu, na jihu až po jižní Itálii, izolovaně pak na jihu Švédska, v Malé Asii a na Kavkaze.
|
Lípa proslula v lidovém léčitelství. Droga sama není z "vědeckého" hlediska dosud plně prozkoumána. Z toho, co se o ni ví si řekněme, že obsahuje asi 0,04% silice s farnesolem, nerolidolem a geraniolem, dále pak sliz, třísloviny, flavony (např. rutin, hyperosid, kvercitrin, isokvercitrin, astragalin, tilirosid a další.), pak ještě organické kyseliny (kyselinu p-kumarovou a chlorogenová) a nakonec i saponiny a fytosteroly.
Sbírá se květ (Flos tiliae) včetně blanitého listenu. Nesbírají se květenství s poupaty ani květenství odkvetlá , která poznáte podle malých chlupatých plodů.
Při sběry drogy je třeba dát pozor na záměnu s u nás v parcích vysazovanou lípou americkou (Tilia americana L) a lípou plstnatou (Tilia tomentosa Moench), jejíž květenství se ve sběrnách nevykupuje. Čaj z jejich květů způsobuje u citlivých lidí zažívací potíže.
Droga by se měla sbírat ihned po rozkvětu a hlavně za suchého počasí; usušit byste ji měli co možná nejrychleji - ale jen při teplotě nepřesahující do 40 °C. Předsušení na slunci nebo sušení nad topnými tělesy je nevhodné. Droga se pak používá pro vypocení, rozpouští hleny, je močopudná, zvyšuje sekreci žluče a tlumí křeče. Proto se "lipové thé" pije zejména při nachlazení, horečkách,. Dále pak působí příznivě při onemocněních trávícího a močového ústrojí i při špatné funkci žlučníku.
Lipový čaj se připravuje obvykle z poloviny až jedné plné čajové lžičky sušené drogy na jeden šálek a denně se pijí dva až tři šálky. Sušený lipový květ se obvykle míchá i do jiných bylinkových směsí.
Lípa je strom medonosný a známý je světlý jednodruhový lipový med.
Cenné je i lipové dřevo. Pro svou snadnou obrobitelnost při značné kompaktnosti došlo velké obliby mezi řezbáři. Prozaičtější použití má lipové dřevo při výrobě beden, tužek, překližky, rýsovacích prken a dalších předmětů. V dobách minulých bylo ceněno i lipové lýko - dělaly se z něj střevíce, rohože i nádoby na obilí. Z lipového dřeva se vyrábí aktivní uhlí, známý lék při zažívacích poruchách. Dřevné uhlí z lípy se používalo jako jedna ze surovin pro výroby černého střelného prachu. Z hlediska ochrany krajiny se lípa uplatňuje v sadovnictví a jako meliorační dřevina, která chrání půdu.
U nás se nejčastěji setkáte se dvěma druhy lip - lípou velkolistou a lípou malolistou. Tyto druhy lip se mezi sebou kříží a vznikají tak kříženci, označovaní jako T x vulgaris.
Tato lípa bývá někdy také nazývána lípa širolistá; i
latinských názvů má několik -Tilia officinarum, Tilia europaea
či Tilia platyphylla.
Lípa velkolistá vytváří statný, až 40 m vysoký strom s košatou korunou - patří mezi opadavé listnáče. Její kůra je v mládí hladká a šedá, později popraskaná. Listy jsou 7 až 12 cm dlouhé - střídavé, řapíkaté, srdčité, pilovité.
Lípa poprvé kvete ve věku 20 až 25 let. Květy vyrůstají z úžlabí listů. Jsou
to dlouze stopkatá květenství (vijany), k jejichž stopce je přirostlý typický
bledě zelený, blanitý listen. Květenství lípy lípy velkolisté tvoří
3 až 9 květů, u příbuzné lípy malolisté je to 5 až 15 květů. Květní tyčinky jsou
delší než korunní lístky. Lípa velkolistá kvete v červnu; vzhledem k časnému
rozkvětu bývá citlivá na jarní mrazíky. Lípa velkolistá se množí převážně
semeny; ty jsou v 6 až 10 mm dlouhých plodech s dřevnatým oplodím, která v
prstech nesmáčknete..
Lípy velkolisté najdete ve smíšené lesích od nížin až po pahorkatiny. Při soliterním výskytu (na křižovatkách, kolem kapliček podobně) roste na slunných místech, ale daří se jí na polostinných a často i na stinných místech. Roste na půdách čerstvě vlhkých, humózních, suťových, zásaditých. Vyžaduje vyšší vzdušnou vlhkost. Tento druh lípy špatně snáší městské či jinak znečištěné ovzduší.
Pokud má lípa velkolistá dobré podmínky k životu, může se dožít věku kolem 1000 let; průměr jejího kmene pak dosahuje 4 metrů. Takové lípy jistě znáte jako památné chráněné stromy. Známá byla například 300 let stará Semtínská lípa, která rostla při silnici mezi Sobotkou a Podkostí - ta však byla zničena roku 1999 bleskem.
 |
Zbytky Semtínské lípy - srpen 2005
Lípa malolistá (Tilia cordata)
Tato lípa bývá také nazývána lípa srdčitá a latinské názvy mohou být i
Tilia ulmifolia, Tilia parvifolia či Tilia europaea.
Lípy malolisté jsou opadavé listnáče dorůstající výšky až 30 m. Kůra i listy jsou je podobná lípě velkolisté - listy jsou tu ovšem menší - 4 až 8 cm dlouhé (proti 7 až 12 cm u lípy velkolisté), na svrchní straně lysé, na spodní straně rezavě hnědé chlupy v paždí žilek. Květy jsou četnější (5 až 15 proti 3 až 9) a tyčinky jsou přibližně stejně dlouhé jako korunní lístky. Kvete později než lípa velkolistá. Také plody jsou menší - jsou 5 až 7 mm dlouhé - liší se ale oplodím, které je zde kožovité a snadno smáčknutelné. Také tato lípa se rozmnožuje především semeny.
S lípou malolistou se v přirozeném výskytu setkáte ve smíšených dubohabrových i lužních lesích. Půdy jí vyhovují čerstvě vlhké, humózní, propustné, zásadité až mírně kyselé. Také tato lípa nesnáší velmi kyselé půdy a znečištěné ovzduší.
Také lípa malolistá je dlouhověkou dřevinou - dožívá se stáří až 700 let.
Mezi stromy měly odjakživa výsadní postavení lípa a dub. Není ani příliš divu - stačí se podívat na jejich mohutné kmeny a sklonit se před věkem, kterého oba stromy mohou dosáhnout - a ten se počítá na stovky let. Dub se stal již symbolem indoevropských národů, Germánů a Keltů. Jeho vlastnosti z něj činily duchovní bytost velkého významu, zvláště pak u Keltů. Původní Slované zřejmě spíše uctívali lípu, ale s jejich postupem do centrální Evropy se již lze setkat s lípou i dubem.
Dub se svým tvrdým a trvanlivým dřevem byl odedávna typickým ztělesněním mužského principu. Strom je uctíván jako něco stálého, pevného a spjatého s duchovním významem. Lípa s měkkým dřevem je představitelkou principu ženského. Ono stačí si ty dva stromy představit vedle sebe - není ani zapotřebí slov. Dub je temná hřmotná bytost, se kterou se jde válečník poradit před bojem ... zatímco pod světlou graciézní lípou je krásné odpočívat v době míru. Dubové dřevo poslouží k výrově zbraní .... zatímco lehké a dobře opracovatelné dřevo lípy poslouží řezbářům k zhotovení soch madon a světců.
Takto duchovně snad byly oba stromy po dlouhé věky chápány v dobách "pohanských". Jejich duchovní význam byl pak potlačován v důsledku křesťanství - šlo prostě "jen" o stromy užitečné svým dřevem. A tento pohled se prohlubuje i dnes, kdy na přírodu je čím dál méně pohlíženo jako na rovnocenného partnera.
Jednota ženského a mužského principu byla však roztržena. V našich zemích začala být lípa chápána jako protiklad germánskému dubu ... z něhož pro naše země nikdy nevzešlo nic dobrého. Obrozenci svolávají jako protiklad "Frankfurtskému sněmu" Sjezd všeslovanský a proti "germánskému" dubu volí "slovanskou" lípu. Jde ale en o symbol, bez duchovního rozměru.
Skutečným oficiálním národním symbolem se lípa se stala roku 1848, kdy na Všeslovanského sjezdu v Praze (během 2. až 12. června) delegáti z Čech, Moravy, Slezska, Slovenska, dále pak Poláci, Rusíni, Chorvati, Srbi, Slovinci a Dalmatinci - tedy zástupci všech porobených slovanských národů, stanovili lípu jako národní symbol postavený proti velkoněmeckým snahám a jako protiváhu velkoněmeckému dubu.
 |
 |
 |
Keltové byli národem spojeným s přírodou a znali "čas stromů" - takříkajíc vnitřní hodiny každého stromu, a tím i přírodní vlastnosti určitého místa v určité době. Tak v souladu s časy jednotlivých stromů vznikal stromový kalendář. A základní vlastnosti přiřazené stromům daly i překvapivě výstižnou základní charakteristiku člověka, který se narodil v odpovídající době.
Pokud jste se narodili ve znamení lípy - tedy mezi 11. až 20. březnem nebo mezi 13. až 22. zářím, můžete si svou charakteristiku přečíst na stránkách Boiohaemum . Výchozí údaje o rozdělení roku do částí připisovaným jednotlivým stromům najdete v článku Keltský stromokruh.
O krásných starých lípách si můžete u nás přečíst ještě v článcích:
JL
Zpět na stránky Zelených přátel ...
