Byl jednou jeden strom. Lidé si při štípání polen všimli, že má tvrdé, těžko
opracovatelné dřevo a nazvali ho stromem se železným dřevem. Ten strom se
jmenuje habr a my si o něm něco můžeme povědět.
Habr
patří do čeledi habrovitých (Carpinaceae) a u nás má jediného přirozeného
zástupce – habr obecný (Carpinus betulus L.). Jedná se o jednodomý
listnatý strom. Dorůstá výšky asi 25 metrů a průměr kmene je obvykle do jednoho
metru. V extrémně nepříznivých podmínkách tvoří keřovité porosty. Kořeny má
srdčité, v mělkých půdách ovšem ploché a často se vyvrací. Má velkou pařezovou
výmladnost, někdy tvoří celé porosty vzniklé vegetativní cestou. Kůra je šedivá
se světlejšími bělavými pásy, málokdy tvoří rozpukanou borku. Listy jsou
vejčité, dvojitě pilovité, svrchu lesklé s výraznou žilnatinou. Kvete současně s
rozvíjením listů v dubnu nebo v květnu. Samčí květy jsou dlouhé jehnědy, samičí
jsou kratší. Plodem je oříšek, umístěný na trojcípém křídle. Zůstává na větvích
přes celou zimu.
Habr
je rozšířen v západní, střední a jihovýchodní Evropě. Vyhýbá se chladnému severu
a východní, kontinentální části Evropy. Nevyskytuje se na ostrovech
Středozemního moře, ve vyšších polohách Alp a v Panonské nížině. U nás je
ponejvíce součástí smíšených dubohabrových pahorkatinových porostů, občas roste
s lípou malolistou, javorem i bukem Poměrně dobře snáší zastínění, dává přednost
vlhčím stanovištím, ale dokáže růst i na suchých a vysýchavých místech. Dožívá
se 150, výjimečně i 300 let.
- Habr je laiky často zaměňován za buk, proto uvádím některé jasně
poznatelné rozdíly:
- Habr má pohledem i dotykem „hranatý“ kmen, když si po něm kolem dokola
přejedete rukou. Buk má kmen hladký.
- Habr má výrazně dvojitě pilovité listy a tak silně vystupující žilnatinu,
že mladé lístky vypadají jako „harmonika“. Buk má listy na okrajích je zvlněné
a žilnatina není nijak výrazně vystouplá.
- Plodem habru jsou oříšky ležící na trojcípém křídle, většinou jsou na větvích
i v zimě. Plodem buku jsou bukvice – nažky v ostnité tobolce.
Habr |
Buk |
Dřevo
habru je pevné a tvrdé, ale málo trvanlivé. Používá se ojediněle na výrobu
dřevěných nástrojů a je výborné jako topivo kvůli své výhřevnosti.
Habr
je výborný na výsypky, do protihlukových stěn kolem cest. Poskytuje bohatý úkryt
ptákům. V zahradnictví je známý jako solitér i v živých plotech. Tenké větve
byly dříve používány ke splétání klecí na ptáky, listy a mladé větévky chutnají
kozám. Z habru je také výborné přírodní koště – vzpomeňte si na E.T.Setona!
Vezme se habrový kmínek asi jako ruka a začnou se z něj ořezávat pruhy dřeva, až
zůstane kmínek silný jako násada na koště. Pak se pruhy obrátí a svážou, konec
se zarovná sekerou – a je to…
Podle keltského stromového kalendáře jsou lidé narození ve dnech habru (31.5.
– 10.6. a 1.12. – 10.12) poctiví, milující řád, kázeň a pořádek, ale někdy s
nedostatkem vlastní iniciativy. Často si vysní svůj vlastní svět, do kterého
utíkají z reality.
A na konec ještě pohádka – o Libáňském habru. Libáň je vesnička u Jičína a
habr je v lese zvaném Bažantnice. Má tvar širokého keře – lidé ho často
ořezávali, aby zůstal nízký a hustý kvůli bažantům. Kdysi se pod ním scházela
mlynářovic Andulka se svým milým, jenže tatík na to přišel, milého poslal na
vojnu a Andulku namluvil panskému myslivci. Andulka však na milého Jiříka myslet
nepřestala, a když byl se svým plukem v okolí Jičína, pod habrem se scházeli
dál. Myslivec je nachytal a pohádky byl konec – Jiříka zastřelil a sám byl sťat…
Falka
Zpět na stránky Zelených přátel
...
