Článeček Divnej les svého času sklidil celkem solidní ohlas. Od té doby se mi ale dostala do rukou řada knížek, po jejichž přečtení si člověk na celou problematiku může získat širší nadhed. Jednou z nich je třeba Síla místa, kterou napsal Stefan Bronnle (vydal Ivo Železný, ale koupil jsem ji u Dobry). Snad by se jí dalo leccos vytknout, ale zaujala mě tím, jak se tu popisují různé tvarové anomálie v růstu stromů vzhledem k pravděpodobným příčinám jejich vzniku.
Onehdy jsem se tak toulal na kole rodným Polabím, zda někde něco nebude zajímavého pro Spirálu, až jsem se dostal do míst, které je na mapě označeno Arazimovy tůně. Je to na listu map Edice KČT č.17 - Dolní Pojizeří na zelené značce z Přerova n/L do Sedlčánek. V délce několika kilometrů se tam krásným lužním lesem klikatí cesta na několikametrovém náspu; připomíná to opuštěnou železnici, ale zřejmě se jedná o starou hráz zabraňující průniku rozvodněného Labe do polí v okolí Přerova. S regulací řeky ztratila hráz svůj význam a zůstává tak uprostřed lesů a tůní - pozůstatků bývalého "živého" Labe. Jaké bylo moje překvapení, když jsem kolem cesty na stromech objevil téměř všechny anomálie popisované v knížce, připadal jsem si tu jak v živé učebnici. Posuďte ostatně sami, třeba objevíte na obrázcích něco, co mi zůstalo skryto.
|
Cesta vede po zvýšeném náspu, snad po hrázi, která měla chránit kraj proti rozvodněnému Labi. |
Všude kolem je spousta malých i větších tůněk. Jsou velmi malebné, ale plné komárů, kteří radostně vítají můj příchod. |
Hladina vypadá, jako kdyby skrývala lecjaká tajemství a fantazie tu může pracovat opravdu naplno. Je ten útvar vpravo žraločí ploutev? |
|
Strom sice už poražený a mrtvý, ale na jeho kmeni je vidět spirálové zkroucení - podle knížky Síla místa je to znak systémů křížení. |
Ten strom je mrtvý, ale poskytuje životní útulek kolonii mravenců. Právě odlétají na svatební cestu - tisíce okřídlených tvorečků pokrývají celé okolí. |
Znetvořené větve stromku mezi dvěma kmeny jako kdyby varovaly před vstupem do brány vedoucí někam do neznáma. Když tu člověk chvíli stojí, začne ho mrazit v zádech. |
|
Kmen stromu je porostlý břečťanem. Ten má indikovat zlomy v půdě skrývající vodní žíly. Takových stromů je tu několik, ale na různých místech |
Tak zvaná čarodějnická košťata, svazky tenkých větviček na kmeni, prý ukazují pravotočivá záření vyšší intenzity. |
Puklý kmen stále živého stromu - zasáhl ho kdysi blesk nebo ho rozervaly protichůdně síly Země? |
|
Na závěr opět pár obrázků pro evokaci vaší fantazie. Co se skrývá ve vodním světě pod kobercem ze žabince? |
Hra světel a stínů na hladině malé tůňky. Přivřete oči a třeba budete mít štěstí a uvidíte duchy těchto míst. Možná i na tomhle obrázku, možná jinde a jindy... |
Tady určitě večer sedává nějaký trpaslík a pokuřuje dýmčičku. Pak si lehne na polštářek z mechu a kontroluje hvězdičky, zda jsou na svých místech. |
Tak se oháníme termíny divnej les a tady zase můžeme psát třeba divný stromy, ale nejsou nám divný jen proto, že nerozumíme jejich řeči? Nevidíme bytosti a bytůstky, které sídlí ve stromech, v pramenech a potůčcích; ty se k nám snaží promlouvat, ale my je neslyšíme.
Zaujaly mne tyto věty z knihy Marko Pogačnika - Elementární bytosti (Dobra a Fontána, 1999):
"... Co stojí lidem v cestě, to odstraní a příroda a bytosti, které díky zničení svého životního prostoru ztratí domov, pro ně nemají žádnou důležitost. Počítá se jen to, co se lidem zamlouvá. Stromy, které pro ně představují překážku, musí zmizet. Stejně nejsou k ničemu. (Myslí si že) kolem je dost lesů a tak je jedno, jestli se lesík, o který se jedná, vykácí. S takovými nářky bych mohl pokračovat do nekonečna, ono to však moc bolí a stísňuje. Lidé si vůbec nejsou vědomi, že tímto způsobem ničí bezpočet bytostí a nakonec i kus sebe sama, protože vy lidé jste přece součástí přírody."
Co na to dodat? Snad jen to, abychom se pokusili více naslouchat přírodě, která nás obklopuje, neboť my jsme její součástí a ona je součástí nás. Pak už nabude nic připadat divnýho, ale třeba porozumíme poselství, které je tu skryto.
S díky vlčí kamarádce, která se s mnoha lesními duchy zná a vlastně mě k tomuto tématu přivedla.
JL
