Putování za tisíciletým dračincem

Známý dračí strom z Kanárských ostrovů zná možná kde kdo, protože se pěstuje nejen v botanických zahradách, ale i v mnoha domácnostech. Je totiž vhodný i pro začátečníky, stačí mu občasná zálivka , lehká půda a teplota minimálně 15 stupňů i během zimy.

Dračinec dračí (Dracaena draco) však není ve skutečnosti ani stromem, je to sukulentní rostlina...Páni, už vidím ten údiv.Kolos vysoký desítky metrů s rozpraskanou kůrou je kytka? Skutečně ano,dožívá se však stovek, ba tisíců let...Nedá se to zjistit přesně, nemá totiž na rozdíl od stromů letokruhy... Každopádně je však endemitem Makronésie (Kanárské ostrovy, Kapverdy, Madeira a Azory) .

Přímý kmen je zpočátku nevětvený, vidličnatě se rozdvojí až po prvním kvetení ve výšce 1 až 1,5 m. V tomto způsobu větvení pak pokračuje každých 10 -15 let. Chocholy až 60 cm dlouhých listů se třepotají na různě dlouhých zcela holých výhonech, vrcholové laty zelenavě bílých květů se po opylení promění v obrovské plodenství svítivě oranžových bobulí.

Slavný tisíciletý strom

Rostlina při poranění roní červeně zbarvenou kapalinu přezdívanou „dračí krev“ a podle ní získala i své jméno. Tato látka byla v minulosti důležitým obchodním artiklem. Používala se prozaicky k barvení látek, ale hlavně jako magická přísada do léků, ale i různých likérů, kterým dodala nádherně rubínovou barvu...Je zajímavé, že tohoto zbarvení ale míza nabývá až po kontaktu se vzduchem, uvnitř rostliny je bělavá.

Nejstarší a největší dračinec světa ční k obloze na ostrově Tenerife. Je starý údajně snad až 2 000 let. Místní domorodci, Guančové, se pod ním scházeli k rituálům i důležitým poradám, jak uvádějí veškeré známé prameny.Už v patnáctém století, za dob španělských konkvistádorů, byl nápadný svou mohutností

Dneska má jeho kmen úctyhodných deset metrů v obvodu a výšku kolem dvaceti metrů…

Rozhodla jsem se, že tuto podivuhodnou rostlinu musím vidět stůj co stůj a vám to také doporučuji, pokud už se na Tenerife vypravíte.

Typický domek v Icod de los Vinos a zarostlá ulice

Naleznete ho v městečku Icod de los Vinos na jihozápadním pobřeží ostrova. Stačí vyrazit z města Puerto de la Cruz po pohodlné pobřežní silnici a také vám vřele doporučuju si vyhradit na tento výlet alespoň půl dne. Ne jako my, kteří sem pronikli úzkou okreskou C 820 od Santiaga del Teide až navečer, po průzkumu sopečného národního parku Teide…A pak hořce litovali, že se tak brzo setmělo.

Městečko je totiž roztomilé samo o sobě, atmosféra je tu na hony vzdálená kvasu pobřežních letovisek.

Malebné domky zdobí dřevěné, složitě vyřezávané verandy i balkónky s jemně tepanými mřížemi, vysloveně v maurském stylu... Taktéž ovšem v různém stádiu rozpadlosti.

Domeček v Icod de los Vinos s Aeonium na střeše

Na plochých střechách bují všechno možné rostlinstvo, zaujaly nás hlavně zářivě žlutě kvetoucí trsy rodu Aeonium, které podobně jako u nás netřesky porůstají kde co.

I pestrobarevně odění obyvatelé svítí na všechny strany širokými úsměvy a skutečně nikam nespěchají..

Nicméně přesto si zde můžete přivodit infarktový stav vy – uličky jsou tu strašlivě strmé a nacpané auty, takže snaha zaparkovat to vaše může vypadat jako nemístný žert. Nám se to povedlo až poté, co zbabělejší část posádky opustila zadní sedadla s výmluvou, že se snaží vozu odlehčit, ale ve skutečnosti předpokládali, že se Toyota převrátí samovolně koly vzhůru, protože po svahu se sklonem 70 stupňů už se přece jet nedá…První dobrá rada tedy zní, vyražte dopoledne..Před desátou jsou silnice ostrova pusté a parkovací možnosti lepší.

Pak už jen zbývá onen dračinec najít. Není to ale až tak úplně snadné, v městečku jich je totiž víc..Zaujal nás kupříkladu strom také stovky let starý, navíc vykotlaný tak ukrutně, že ho místní ochranáři ukotvili k zemi pomocí tří ocelových lan,aby se náhodou neskácel, vypadalo to skutečně impozantně.Otvor v mohutném kmeni prostě zalili betonem – dokonce i křivolace vzorovaným, patrně aby nebyl narušen umělecký dojem z celého stromovitého velikána…

Vyzděná kůra starého dračince

Kolem tohoto dračince je malý parčík, zájemce o rostlinstvo zaujme nejen i u nás hojně pěstovaný hořcový stromek (Solanum rantonnetii), ale i překrásné žluté, plnokvěté ibišky .

Solanum rantonnetii (detail květů) a plnokvětý žlutý ibišek

Také kolem místního kostela se kromě palem tyčí několik mohutných stromů, při bližším ohledání však je jasné, že dračince to nejsou. Každopádně ale, pokud už sem zajdete, prohlédněte si alespoň podivně vypadající stromisko s ohromnými koulemi ve větvích, které vypadají jako hodně dělené fotbalové míče.Je to Pandanus utilis, původem z Madagaskaru.

Pandanus utilis

Plody jsou jedlé, ale nejvyužívanější je pandánové lýko, pletou se z něj klobouky, koše i jiné užitkové předměty, dokonce se z něj dělají i látky…V českých domácnostech se některé pandány pěstují jako pokojová rostlina, ale takovéto rozměry nikdy nedocílíte…

Ale zpět k dračinci, ten správný, obrovitý, je schovaný nedaleko kostela v jakémsi dvorečku .Míjíte domek ve fázi těsně pod zřícením, kde od vás vyberou tři eura jako vstup do malé botanické zahrady, taktéž silně neudržované…

Polozřícený domek u botanické zahrady  a starý dračinec zespodu

Nicméně to vás pochopitelně nezajímá, protože se ženete ke skutečně přeukrutně velikému, nádhernému stromu…Směrem k němu vedou spletité cestičky a pochopitelně ta horní končí asi metr od kmene, kolem kterého jsou naskládány jakési dřevěné rošty, evidentně určené k chůzi…

Tisíciletý Dracaena draco a pohled do jeho koruny

Bez mučení přiznávám, že jsem situaci vyřešila skokem přes ten záhonek. Poté co bezpečně přistávám na rohoži, začínám fotit tisíce listových růžic nad svou hlavou, a pak jsem si sáhla na ten obrovitý, prastarý kmen.Mezitím už na mě rodina zoufale gestikuluje, že se jdou schovat a vůbec se ke mně nebudou hlásit, pokud se okamžitě nevrátím…Ano, hádáte správně, ten rošt byl pro zahradníka a žádná cestička k dračinci nevede, nejspíš aby nějakého turistu nenapadlo rýt do kmene obrázky či mu jinak ublížit. Nu co, nelituju svého přečinu, ale raději se dalším skokem přesunu do bezpečí…

Poté co se dostatečně pokochám dračincem, mizím v zahradě…Je neudržovaná až běda, přemnohé cedulky s názvy rostlin jsou píchnuty úplně jinde než by měly, ale co naplat, jsou tu k vidění mnohé vzácné endemity – rostliny které jinde nenajdete. Včetně těch docela nenápadných, rumištních či naopak horských druhů…

Nauplius sericeus a Globularia salicina

Pro milovníka krásných květů a dekorativních listů se tu mnoho zábavy nenajde, zájemce o botaniku je ale uchvácen a užije si to zcela nerušeně krásné minuty, půlhodiny, hodiny ( doplň dle stádia zažranosti), strávené šmejděním po rozmanitých cestičkách a skaliskách, focením a snahou přepíchat cedule na místa kam patří..Doporučuji odeslat zbytek rodiny do městečka, kde kromě běžných suvenýrů můžete koupit proslavený likér barvený dračincovou šťávou nebo místní, velice chutná vína…

Bencomia caudata

Pokud se rozhodnete strávit tu celý den, není nic snadnějšího, než se pak jít vykoupat na maličkou pláž s černým pískem, moře tu je ale velice bouřlivé, takže možná dáte přednost posezení v některé z místních hospůdek.