 |
 |
Tento smrk byl v roce 1988 vyvrácen větrem. Letokruhy v jeho pařezu udávají, že na tomto místě stál celých 188 let. To znamená, že v roce 1800 zde započal svůj život. Byl to pravděpodobně mladý smrček podrostu posledního pralesa, který zde, v tehdejším revíru Stožec (Tusset) do té doby rostl. Stal se jedním z těch, kteří utvořily spolu s buky, jedlemi a javory první generaci po pralese.
|
|
Porosty tohoto typu se vzácně dochovaly, i když pouze ve zbytcích, nedaleko pod Stožeckou skálou a v blízkosti vrcholu Stožce. Dnes tvoří I.zóny Národního parku Šumava.
Letokruhy tohoto stromu zapisují léta 1800 až 1988. Jsou to přinejmenším více jak dva dlouhé lidské životy. Je to dost času na převratné události ve světě i běžné události v regionu. I když na šířku letokruhů nemají vliv, jsou pomyslně zapsány v paměti stromů.
1868
až 1870 zasáhly Šumavu ničivé vichřice Pozůstatek letitého smrku se nachází při cestě ke Stožecké kapli a k vyhlídce na Stožecké skále. Na tato krásná místa stojí za to se vypravit. Kde začneme? Výchozími body jsou parkoviště nebo vlaková zastávka v obci Stožec, ležící v Národním parku Šumava, asi 14 km jihozápadně od Volar.
Do luk se chce mi vyjít,
bosky dál údolím.
A cestou zdravit stromy,
vítr, jenž vane vším.
Turistická značka nás navede nejdříve kousek po silnici na most přes Studenou Vltavu k hájovně, kde uhneme doprava - do údolí Mlýnského potoka. Zde po levé straně máme podmáčené louky a vpravo na obzoru Stožeckou skálu s křížem na vrcholu. Jdeme 2,5 kilometru dobře značenou turistickou cestou a fotografujeme krásná seskupení stromů a keřů a mraků nad nimi…
Na prvním rozcestí s odpočívadlem stoupá silnička vpravo do lesa. Odtud po dvou kilometrech dojdeme k dalšímu odpočívadlu, kde nám ukazatel ukáže odbočku doleva ke Stožecké kapli. Než k ní ale dojdeme, projdeme kůlové ohrazení území pralesa a úzká stoupající pěšina se rozšíří až u informační tabule a přístřešku nad vyvráceným starým smrkem.
Pak po pěšině stoupáme dál, až pod Stožeckou skálu, kde stojí obnovená a vysvěcená poutní kaple Panny Marie, která je dnes již opět hojně navštěvovaným poutním i turistickým místem. Vedle kapličky ze skály vytéká zázračný pramen, jehož voda navrátila slepci zrak. Voda je to velice lahodná, studená a zdravotně nezávadná – alespoň mně po ní nic nebylo. K odpočinku lákají dřevěné lavice a stoly, ale hlavně klid a pohoda tohoto místa. Do kapličky lze nahlédnout přes mříž.
Na vrchol Stožecké skály vás vyvede vlevo od kaple cestička s ukazatelem směru. Nenechte si ujít krásný romantický pohled do širokého okolí Trojmezenské pahorkatiny a vyšplhejte se až na skálu k vysokému kovovému kříži.
Cesta zpět do Stožce uběhne rychle, zvláště když na vás čeká príma občerstvení v restauraci Pstruh.
Různé, protože jejich stáří se dá určit podle letokruhů. To platí pro stromy rostoucí v pásmu se střídajícími se ročními obdobími; stromy v tropickém klimatu rostou nepřetržitě a tak letokruhy mají nezřetelné. Mnoho starých stromů se v pokročilejším věku stává dutými - ale žijí dál, i když se z nich vše co je pod kůrou vysype a vydrolí na zem. Někdy dutina dosahuje až nahoru do koruny.
Ale i přes tato a jiná protivenství se podařilo určit nejstarší stromy na zemi. Nejstarší je prý borovice osinatá Pinus longaeva, která se nachází v přírodním parku Schulman Grove (Sierra Nevada). Nejstarší stáležijící strom naší planety - borovici nazvanou příznačně Methuselah - zde při svém bádání v roce 1957 objevil doktor Schulman a určil podle letokruhů její stáří na 4723 let, což je dnes 4772 let. V okolním porostu je potvrzených více než 20 dalších borovic starších 4000 let. V roce 1964 zde byla pokácena borovice nazývaná Prometheus, u níž bylo zjištěno stáří pět tisíc let!
Druhý
nejstarší strom je patagonský cypřiš Fitzroya cupressoides starý 3622 let
a třetí je obří sekvoj vždyzelená Sequoia sempervirens, jejíž stáří je
odhadnuto na 3266 let. Čtvrtým nejstarším stromem je australský jehličnan
Lagarostrobos franklinii starý 2500 let rostoucí v Tasmánii. Pátým je
borovice osinatá (Pinus aristata) stará 2435 let rostoucí ve Skalnatých
horách.
I stromy rostoucí v Evropě dosahují výjimečného stáří - například tis červený (Taxus baccata) u něhož lze předpokládat stáří více jak 3 tisíce let, a zerav obrovský (Thuja Plichta).
Nejstarší ověřený věk stromu je 2294 let. Tak starý je svatý strom banján (Ficus religiosa) zvaný Sri Maha Bodhi. Byl zasazen v roce 288 př.n.l. v buddhistickém centru Cejlonu - Anuradhapuře – jako výhonek banjánu, pod kterým Buddha dosáhl v indické Bodhgaye osvícení. K tomuto stromu a místu se váže i nejstarší dochovaný písemný záznam s přesným datem o sadbě stromu lidskou rukou.
Horská obec Stožec (německy Tusset) má dnes asi 200 stálých obyvatel, třebaže dříve jich zde žilo desetkrát tolik. V obci byla pstruží líheň, pila na resonanční dřevo a od 1855 továrna firmy Bienert na výrobu ozvučných desek. Od roku 1910 je zde železniční stanice při trati Prachatice – Pasov. Největšího rozkvětu Stožec dosáhl kolem roku 1930, kdy tu (včetně přilehlých osad) žilo 2811 obyvatel. Úpadek obce způsobily politické poměry spojené s koncem druhé světové války a následný odsun sudetských Němců.
Od roku 1990 Stožec znovu ožívá díky turistice (má dobré vlakové spojení z Volar) a cykloturistice. Na jaře, v létě i na podzim je výchozím bodem výletů do oblasti Trojmezí a blízkého Haidmühle. V zimě přes lada v okolí obce vedou značené lyžařské (běžkařské) trasy. Postupně se zde rozvíjejí služby cestovního ruchu - najdete zde pensiony, restaurace, půjčovnu horských kol, parkoviště, informační středisko NP Šumava. Milovníci starých časů si mohou ve Stožci prohlédnout babičku parní lokomotivu z roku 1901.
Z historie obce
V roce 1769 zde na okraji hraničních lesů při meandrech Studené Vltavy žilo jen
pár dřevařů a zemědělců. O založení osady se postaral kníže Schwarzenberg, když
na přelomu 18. a 19. století nechal v divokých lesích vybudovat plavební kanál.
Do zapomenutých míst přinesl práci a přilákal nové obyvatele. Aby byly získány
pracovní síly, tak jim byla přislíbena půda, což znamenalo, že lidé, aby měli
kde žít, museli nejdříve vytěžit kus lesa. Dostali pozemky, kde jim bylo
dovoleno chovat 3 až 4 kusy hovězího dobytka. Byli osvobozeni od poplatků a daní
minimálně na 20 roků. Podél kanálu tak vznikly kromě Stožce i další vesnice –
Nové Údolí, České Žleby, Jelení vrchy.
Lesy vzaly za své, ale na severním úbočí Stožce přeci jen zůstal sedmi hektarový kus nedotčené přírody - porost pod Stožeckou skálou. Stromy tu vyrostly bez lidského přičinění ze semen starého původního pralesa. Jsou zde jedle, jilmy a javory starší dvouset let.
Pod Stožeckou skálou stojí u zázračného pramene pověstmi opředená mariánská kaple. Pověst říká, že ve Volarech žil slepý kovář Jakub Klauser, který měl po tři noci za sebou stejný sen – hlas Panenky Marie ho vybízel k tomu, aby v lesích našel studánku a v její vodě si omyl oči, že prozře. Kovář se vydal do lesů, pramen našel a po omytí očí v zázračné vodě skutečně prozřel. „ Díky Panno Marie“, děl prozřevší kovář a nechal na tom místě v roce 1791 postavit dřevěnou kapličku.
V roce 1867 zde nechal postavit dřevěnou kapli ve švýcarském stylu s věžičkou a zvoncem kardinál Bedřich Schwarzenberg s knížetem Janem Schwarzenbergem. Pro oltář namaloval vzácný obraz Madonu s růží Ignác Schraml. Ke kapli vedly tři křížové cesty - Stožecká, cesta z Dobré a Českožlebská se zasklenými obrazy na dřevě. U pramene stával dřevěný kříž. Od jara do zimy sem přicházela procesí s kapelami a družičkami, někdy až z Vídně nebo z Pasova. V roce 1920 sem přišlo přes pět tisíc poutníků.
Po druhé světové válce se kaple ocitla v pohraniční oblasti „železné opony“ a chátrala. Přesídlení Němci to těžce nesli a postavili naprosto věrnou kopii kaple – německy Tussetkapelle - v blízké bavorské obci Philippsreut (ta byla vysvěcena roku 1986).
V letech 1987 - 90 zásluhou několika prachatických nadšenců byla Stožecká kaple znovu postavena a v roce 1990 slavnostně vysvěcena. Dnes se zde Češi s Němci opět setkávají.
Smíšeným lesem porostlý žulový vrch je významnou přírodní rezervací. Chráněn je zde jednak smíšený les pod vrcholkem, jednak původní pralesní porost známý jako prales Medvědice (13 ha), který se rozkládá na jihovýchodním svahu.
Pod vrcholem se nachází Stožecká skála (žula s grandiolitem). Jedná se o mrazový srub s menším kamenným mořem a s chráněným porostem. Na vrcholu Stožecké skály stojí ve výšce 976 metrů železný kříž. Výstup sem od kaple trvá asi 15 minut volným krokem. Odměnou je při pěkném počasí krásný výhled do údolí Studené Vltavy, na Třístoličník, Plechý, Boubín a Volary. Samotná skála je zážitek, než na ní najdete schůdný výstup budete si na chvíli připadat jak kamzík.
Na vrcholku Stožecké skály stával hrádek, který zajišťoval prachatickou větev Zlaté stezky. Z archeologických výzkumů, které se zde na této skále prováděly, je datován jeho vznik ke konci 13. století. Hrádek zde existoval asi do konce 15.století, kdy zánik Zlaté stezky (z Pasova do Prachatic), po které se do Čech vozila sůl, znamenal i konec pro hrádek. Dnes zde ale nic z hrádku nenajdete.
VEZA
Zpět na stránky Zelených přátel ...
