Když v únoru mráz ostro drží, to dlouho již nepodrží.
V těchto šedých a ponurých dnech vás vítám na této stránce. Dostala jsem otázku, zda budou Bylinky v životě pokračovat, kdo ví, internet je moře, snad se v něm naučíme společně plavat. Ale bylinky tu budou stále, tedy vlastně kdo ví, nezničíme-li si je. Pokud to půjde a bude o bylinky zájem, budu pro vás dál psát Bylinkové okénko.
V tomto díle se podíváme, jaké vybavení by měl mít člověk, který by chtěl na jaře začít se sběrem bylinek a co by měl mít ve své bylinkové lékárně první pomoci. A dále pokračuje seriál, tentokrát bude si povíme, jak bylinky správně usušit, abychom je mohli uchovat či použít k dalšímu zpracování. Chtěla bych vám představit vaše léčivky u vás doma, říkáme jim koření. Máme ho doma a ani nevíme, že je léčivé, třeba kurkuma, skořice, pepř, bobkový list....... Také vám prozradím pár názvů z mého receptáře.
Náš čerstvý bylinkář by měl mít : alespoň jeden atlas rostlin, také atlas léčivých rostlin, receptáře a pilně je přes zimu studovat. Knihkupectví jsou plná knih a i internet informacemi přímo překypuje, takže s chutí do toho. Nejdůležitější je to, co se naučíte. Též je dobré míti učitele, který vám v začátcích pomůže. Prvních pár let spíše poznáváte a okukujete, na co která bylinka je a kterak se sbírá, suší a dále upravuje. Po malých dávkách sbíráte bylinky a zkoušíte podle návodů co a jak. Já měla štěstí, maminka bylinky miluje a od malička mě vedla lásce k nim a tatínek, ten je milovníkem a odborníkem snad na všechno živé a neživé týkající se přírody kolem. Strýc je rozený horal, běhá tiše po horských stráních a sbírá bylinky. Suší je a upravuje způsoby o kterých se mi ani nezdá. Dřív jsem si myslela, že je pohádková bytost, že je jen sen, ale né, je to přírodní lékař, chodí bos po skále, louce i v potoce. Chodí tiše jako myš, není slyšet ani vidět a pak se najedou vynoří z potoka jako vodník s kameny v ruce a je jen tak na procházce. Pardón trošku jsem odběhla od daného tématu.
To pro začátek stačí, protože všeho moc škodí. Jaké části sbírat, jak je sušit, co s nimi dále se postupně dovíte v Bylinkovém okýnku.
K tomu potřebuje též košíček a látkové pytlíčky na jednotlivé bylinky, aby se mu při sběru nepopletly, také malý kapesní nožík nebo malý srpeček, nějaké přírodní provázky na svazování bylinek, když je bude sušit, aby je mohl zavěsit. Též je důležité mít místo na sušení bylin, protože zapařené, či zaprášené, či shnilé bylinky může stejně tak akorát vyhodit. Dále je též potřeba míti nádoby, nebo jak je libo látkové pytlíčky, do kterých může dávat usušené bylinky, ale pytlíčky nejsou příliš vhodné, bylinky na vzduchu ztrácejí účinné látky. Umístění třeba v kuchyni, kde máte výpary a náhlé změny teplot je dobré leda tak na dekoraci.
Začněte s čerstvými bylinami přes, maceráty, nálevy, odvary, fermentace, oleje, masti, sirupy, tinktury, prášky a vína. Neuspěchejte to a nechte čas plynout a postupně vniknete do světa bylin s noblesou a umem mistra.
Seriál: Správné sušení bylin
Nesprávné sušení může velice negativně ovlivnit kvalitu sbírané byliny (říkáme drogy, nemyslím tím však omamné látky). Je důležité dodržovat určité zásady:
Vždy vám představím 6 druhů léčivého koření.
Jistě máte také své vlastní domácké názvy bylinek. Toto je malý příklad bejlíčka, jak mu říkám já a nejen já.
Benedikt lékařský můžete najít pod názvem zaječí oko, blejskavý kvítí není nic jiného než obyčejný blatouch bahenní, kozí noha je hodně rozšířená, možná jí znáte, je to bršlice kozí. Volový jazyk no to je brutnák obecný, psí uši jsou jitrocel větší, nebeská rosa je kontryhel obecný, ale někdy mu také řeknu, husí nožka. Tyto názvy mají většinou kořeny v podobě samotné rostliny, jen si vzpomeňte třeba na kontryhel na louce po ránu, jeho lístky jsou plné rosy, ale zároveň opravdu vypadají jako husí nožky, podívejte se na blatouch zblízka, krásně se leskne, no a jitrocel, ten vypadá jako ucho, ať si říká kdo chce co chce.
Vlk