 |
Ta slova v titulku jsou snad trochu nadnesená, ale ono to tak vlastně je. Nízká rostlinka vykvétá v době, kdy zima končí a jaro ještě nezačalo. A svými zářivě žlutými kvítky, jako kdyby v únoru a březnu vítala vracející se sluníčko.
|
Talovín pochází z jižní Evropy. Tam se vyskytuje ve dvou druzích; v dalších šesti druzích roste ve střední a východní Asii. V jižní Evropě volně roste na okrajích vinic a polí, na loukách a v listnatých lesích. K nám byl přivezen jako okrasná rostlina; proto jej lze vidět hlavně jako pěstovaný, zplaňuje jen vzácně v teplých oblastech.
Co by o talovínu prohlásil botanik? Asi to, že jde o vytrvalou, 5 – 15 cm
vysoká bylinku, s kulovitými až podlouhlými podzemními hlízkami. Jistě vás
zaujme tvar listů. Ty naplno vyrůstají až po odkvětu; jsou přízemní, dlouze
řapíkaté, jejich čepel je dlanitě pěti až sedmičetná. Lístky jsou čárkovité,
jasně zelené.
To, co na rostlince můžeme vidět v době květu, jsou tedy listeny. Listeny jsou
tři, vyrůstají v přeslenu těsně pod květem. Jsou charakteristicky členěné v
široce čárkovité úkrojky.
O květu obsahujícím listeny se můžeme dočíst
na stránkách Botanické
zahrady UK:
Morfologickou zajímavostí druhu je, že voskově leskle žluté květy nejsou tvořeny
korunními lístky, ale lístky kališními. Korunní lístky jsou u talovínu přeměněné
v nektária a kalich, u jiných rostlin obvykle zelený a nenápadný, převzal funkci
květní koruny. Stejného původu jsou např. květy čemeřice.
Květy jednotlivé, okvětní lístky sytě žluté. Po odkvětu lze na vrcholku
rostliny vidět plody - podlouhlé, hnědé, zobánkaté měchýřky. V nich lze
nalézt hnědá semena.
Ovšem ne všechny kultivary mají plody a tudíž i semena. Kříženec druhů
Eranthis x tubergenii, který se vyznačuje obzvláště velkými květy,
netvoří semena. Jeho květy jsou totiž sterilní, podobně jako u mnoha jiných
kříženců - množí se jen vegetativně.
Talovín se často pěstuje jako okrasná, velmi časně kvetoucí jarní květina v
zahradách a parcích. Nejlépe se mu daří na vlhčím místě v polostínu. Vyhovují mu
všechny druhy půd, nejvíce však půdy hlinité. Snadno se dá množit semeny,
rostliny však kvetou až po čtyřech i více letech. Dřívějšího květu se lze dočkat
při množení dělením hlíznatých oddenků.
Pozor, jde o rostlinu jedovatou, obsahující srdeční glykosidy. Glykosidy jsou v
celé rostlině, zejména ale v hlízách. Otrava se projevuje zvracením, průjmem,
srdeční slabostí, poruchami tepu a dušností.
 |
 |
Vlk Samotář
zpět na Stránky bylinkové
