Bylinková sekce v poslední době bohužel poněkud stagnovala. Proto jsem se rozhodl, že s tím musím hezky rychle něco udělat a že se pokusím podchytit ty nejznámější bylinky, tedy ty úplně nejobyčejnější, co rostou skromně a nenápadně všude kolem. Prostě tak, jak jde rok. Ve chvíli, kdy tohle píšu, je březnová noc a za tři hodiny se přesuneme na letní čas - ideální čas začít. Venku krásně raší kopřivy, podběl, fialky, sedmikrásky, bršlice (se chystají zaplevelit zahradu...) ... atd, atd...
Sbírat bylinky je krásný koníček ... no, spíše snad přesněji je to poslání. Copak bylinky nasbírat, ale také je pak správně usušit, uskladnit a potom použít - to je doopravdy věda. A každá věda má svou terminologii, tedy i bylinky a práce s nimi. Proto bych se rád pokusil udělat tady takový souhrn, abychom netápali v pojmech a nemuseli se chodit dívat do naučného slovníku na taková zdánlivě banální slova, jako je nálev, odvar nebo tinktura. A také abychom věděli, co znamenají na sáčku s koupenou bylinnou směsí ta slova flos, folium nebo radix. Protože většina národa sice ví, že Bára Štěpánová má podprsenku velikosti 85 C, ale jen málokdo už pozná třeba mátu od meduňky.
Tuto stránku pokládám za otevřenou - rád bych sem průběžně doplňoval cokoliv mě k problematice napadne, že by mohlo být nám všem užitečné.
Hluboce se jako obyvatel planety Země stydím za tuto větu, ale léčivé rostliny bychom měli sbírat co nejdál od civilizace. Pokud taková místa ještě existují. Měla by to být místa čistá, daleko předaleko od průmyslových závodů, které svými zplodinami znečišťují okolní vegetaci. Rovněž byste neměli sbírat na místech, které byla průmyslově pohnojena nebo kde jsou napadeny keře a stromy škůdci ( a navíc třeba chemicky ošetřeny). Také okolí frekventovaných silnic není nejvhodnější. Olovo ve výfukových plynech už asi je spíše vzácnost, ale jsou tu zas jiné produkty vědy a chemie, o kterých zatím se jaksi taktně mlčí.
Jak budete sbírat, to je vaše věc. V malém asi budou vaším nástrojem vlastní prsty. Pokud máte sklon k alergiím, pořiďte si alespoň látkové rukavice. Jinak můžete sběr zefektivnit použitím nůžek, srpů, nožů a jiných nástrojů. Heřmánek můžete dokonce česat hřebenem na borůvky. Ať ale sbíráte čímkoliv a cokoliv - buďte PROSÍM ohleduplní. Berte jen to, co doopravdy potřebujete. Nelikvidujte celé rostliny, nechte jim část k přežití. A v rámci hesla "po nás potopa" nelikvidujte dokonce celé lokality. Oni jsou třeba na těch pár bylinkách v širém okolí životně závislí broučci, co je sotva vidíte nebo nějací motýlci a kdo ví, kdo ještě.
Kořen je podzemní orgán vyšších rostlin, nenese
listy ani listové šupiny. Tím se liší od podzemních stonků, oddenků. Kořeny
opatřují rostlině rozpustné živiny a jsou také jejím zásobním orgánem.
Proto často obsahují i látky terapeuticky důležité.
Kořeny víceletých rostlin se spolu s oddenky se doporučuje sbírat v
době, kdy dochází k zasychání nadzemní části rostliny (po ukončení
vegetace, obvykle na podzim). Také lze sbírat kořeny zjara, kdy jsou účinné
látky dosud v kořenech shromážděny. Kořeny jednoletých rostlin se sbírají
před počátkem jejich květu, kořeny dvouletých rostlin koncem vegetačního
období. Při sklízení ponechte část kořenů v zemi, aby se rostlina mohla
vzpamatovat.
Před sušením kořeny zbavte nečistot. Některé kořeny jr třeba dále upravit, například oloupat (kosatec, reveň, hořec). Skladované kořeny občas zkontrolujte zda neplesniví nebo nejsou napadeny hmyzem.
Drobné kořeny a oddenky se suší přirozeným teplem. Silné a dužnaté kořeny rozkrojte podélně dosušte je teplem umělým.
Slovem nať se označuje celá nadzemní část rostliny (stonky, listy, květy). Při sběru je vhodné nať řezat nožem nebo stříhat nůžkami. Tím se zabrání nechtěnému vytrhnutí rostliny i s kořenem. U vysokých rostlin se sbírají jen horní části cca 20 – 30 cm dlouhé. To proto, že níže již může být rostlina příliš silná, zdřevnatělá se staršími zažloutlými listy.
V nati jako takové je sice celkově méně účinných látek než má čistě listová nebo květní droga, ale její sběr je rychlejší a pohodlnější. Sazky natě se dobře suší zavěšené ve stínu a v průvanu. Nať menších rostlin lze sušit rozprostřenou na lískách nebo na rámech s pletivem. Nať by se po usušení neměla ihned uložit, ale doporučuje se ji nechat 2 – 3 suché dny v malých kupkách „vyvětrat“.
Spolu s kořeny jsou listy hlavním vyživovacím orgánem
rostliny. Probíhá v nich fotosyntéza, kdy s využitím sluneční energie a
katalyzovány chlorofylem probíhají děje, kdy z vody a oxidu uhličitého
rostlina získává vše potřebné k životu. Obsah účinných látek v
listech se během vývoje rostliny mění. Obecně lze říci, že by se listy měly
sbírat v době plného rozkvětu. Je samozřejmé, že nejvhodnější jsou
listy mladé, šťavnaté a zdravé. Listy by se měly trhat opatrně, aby nedošlo
k jejich porušení - destrukcí pletib listy mohou předčasně zhnědnout a
znehodnotit tak drogu.
Listy by bylo nejlepší sbírat jednotlivě. To by ale trvalo mnohdy příliš
dlouho, tak se často sbírají listy i se stonkem. Drobnější listy lze prsty
z rostliny "sdrhnout" asi jako když se češou hřebenem borůvky.
Usušené listy je nejlépe transportovat v plátěných sáčcích, ale je
nutno dbát na to, aby se příliš nestlačily a nezapařily..
Sběr květů je zřejmě nejnáročnější i když asi nejradostnější prací bylinkáře. Je třeba dbát na vhodné podmínky - nejlepší je suchý a slunný den a doba kolem poledne. Tehdy květy obsahují největší množství účinných látek. Květy byste nikdy neměli sbírat za deště nebo po něm, ba ani v pozdním odpoledni. Často se chybuje tím, že se sbírají plně rozkvetlé květy - správné je ale sbírat květy dosud málo rozvité.
Ke sběru je dobré mít papírovou nebo plátěnou tašku;
nikdy ne igelitovou - droga by se zapařila. Také nešetrné zacházení může
vyvolat změny barvy i změny enzymatické a drogu znehodnotit. Na to jsou
choulostivé především květy divizny, hluchavky a akátu.
Zda jsou květy již dostatečně usušené poznáte podle jejich středu, který
musí být po rozlomení zcela suchý.
Dužnaté plody se sbírají v době plné zralosti, pouze šípky je vhodné sbírat několik dní před úplným dozráním, kdy mají nejvyšší obsah vitaminu C. Semena se získávají vybíráním nebo vyklepáváním z čerstvých nebo usušených rostlin před uzráním. Drogy na bázi semen obsahují buď semena celá nebo jen jejich částí.
Kůra pokrývá kmen a větve stromů a keřů. Buďte k přírodě šetrní a sbírejte ji jen z poražených nebo odřezaných stromů. Práci si můžete usnadnit malým trikem. Kus od sebe udělejte na větvi dva kruhové řezy (kolem větve). Ty podélným řezem spojte. Pak chvíli do této oblasti klepejte, jako když děláte píšťalku - kůra se pak dá po podebrání nožem snadno sloupnout.
Kůru je nejlépe sbírat brzy na jaře, když začínají rašit první listy. Kůru lze ovšem také sbírat na konci vegetačního období, po opadání listů, tedy na podzim. NA rozdíl od květů kůru sbírejte za vlhkého počasí nebo po dešti.
Byliny můžete sušit teplem přirozeným nebo umělým. Kořeny sušte na slunci a uměle dosoušejte. Květy a nať rozprostřete v tenké vrstvě na suchém stinném místě, kořeny zavěšujte. Nejvhodnější jsou podstřešní prostory, zasklené verandy. Sušíte-li ve stínu venku na nekrytém místě, mohou bylinky navlhnout a následně zplesnivět. Čím rychleji se bylina usuší, tím je droga kvalitnější. Květy sušte 4-6 dnů, nať 8-14 dnů, kořen 3-8 týdnů. Při umělém sušení nesmí teplota přesáhnout 40 stupňů Celsia
Macerát je vodný výtažek pořízený z bylin za studena. Používá se k přípravě bylin, které nesnášejí var ani páru - jejich účinné látky se teplem ničí. Příkladem takové bylinky je kozlík lékařský.
Typický macerát pořídíte tak, že 25 g drogy vložíte
do 500 ml studené (převařené) vody a necháte stát přes noc. Příští
den směs přecedíte (přefiltrujete) a výluh oddělíte. Před pitím lze
trochu přihřát, ale ne více než na 30 ºC.
Pevný zbytek ještě můžete zkusit krátce povařit ve vodě; získáte tak
zbývající nevyluhované léčivé látky.
Nálev je vodný výluh drog získaný za tepla.Vodu uveďte samostatně k varu, pak ji odstavte a teprve přelijte předem trochu zvlhčenou drogu. Pokud by se droga vařila přímo ve vodě, ztrácely by se spolu s unikající parou těkavé hodnotné silice. Postup je vhodný především pro mladé byliny obsahující snadno prchavé éterické oleje.
Typickým postupem je vložit asi tak 15-20 g drog na šálek, přelít vařící vodou a nechat doporučenou dobu vylouhovat. Doba závisí na charakteru drogy. Květy potřebují zpravidla jen několik minut, listy a semena se mohou nechat odstát 20-30 minut, aby bylo využito všech účinných látek. Pro orientaci se můžete řídit pravidlem, podle kterého je nálev hotový, když byliny klesnou na dno nádoby. To samozřejmě neplatí obecně - některé bylinky, zejména ty s vysokým obsahem olejů (jako je třeba tymián) - neklesnou ke dnu vůbec. Hotový nálev byste měli vypít ještě teplý, aby těkavé látky nevyprchaly.
Příprava odvaru se od nálevu liší v tom, že v případě odvaru se droga vložená do studené vody přivede k varu a určitou dobu v ní i přímo vaří. To se týká takových drog, které obsahují obtížně extrahovatelné rozpustné látky, zejména jsou-li obsaženy v tvrdých částech, jako jsou kořen, kůra, bobule, semena či stonek
Typickým postupem je vložení 30g sušených či 60g čerstvých tvrdých částí do litru studené vody, přivedení k varu a vaření var po dobu cca 15 minut. Doba varu je věcí citu a zkušenosti. Drogu nevařte v kovových nádobách. Nejlepší je nádoba ze skla, kde můžete celý proces pohodlně pozorovat.
Vedle běžných odvarů se někdy hovoří také o odvarech čínského typu, ve kterých je obsah drogy mnohem vyšší - kolem 150 g na litr. Další možností je použít k přípravě odvaru místo vody víno. Alkohol ve víně obsažený pomůže k extrahování účinných látek.
Léčivý čaj tohoto typu vznikne smísením různě připravených částí - třeba macerátu a odvaru. To je zapotřebí tehdy, když potřebujete získat léčivou směs bylinek, které nelze současně zpracovat jedním způsobem (třeba proto, že některé by se tepelnou úpravou znehodnotily, jiná ji naopak vyžadují).
Vhodnou nádobu (nejlépe keramickou nebo skleněnou) napěchujeme do tří čtvrtin výšky bylinkou a přelijte dobrým révovým vínem tak, aby bylinky byly zcela ponořené. Nechte louhovat dva týdny. Pak si každý den můžete odebrat sklenku a doplnit čerstvým vínem ... atd.
Slovem extrakt se obvykle označují bylinné výtažky, získané za studena či za tepla působením nevodného činidla, obvykle například oleje. Droga se vloží do nádoby, dobře upěchuje a přelije vhodným olejem, nejčastěji nejčistším olivovým, ale lze použít i slunečnicový, mandlový, arašídový, klíčkový atd. Přikrytou nádobu je třeba ponechat na teplém místě (třeba na osluněné okenní římse), a to i několik týdnů. Pak se olejový extrakt zfiltruje a stočí do lahviček, které se uskladní na tmavém a chladném místě (v tmavých lahvičkách). Drogu lze pak znovu přelít olejem a postup zopakovat.
Výsledkem extrakce je jemná tekutina, přímo vhodná k mazání a vtírání. Může také posloužit jako surovina k přípravě mastí a krémů.
Tinktury připravované vyluhováním drog ve vysokoprocentním alkoholu (od 40 % výše) jsou výhodné z toho hlediska, že účinné látky se extrahují jak vodou, tak alkoholem, čili ve výsledném roztoku je pak směs látek vodorozpustných i látek rozpustných v alkoholu. Alkohol vedle své extrakční funkce také výsledný produkt konzervuje.
K přípravě tinktur se většinou používá potravinářský líh v koncentraci předepsané pro danou tinkturu (koncentrace se doporučuje dodržet). Někdy lze také použít "náhradní zdroj alkoholu" - například žitnou, koňak a podobně. Tinktura se připravuje obvykle tak, že se droga v potřebném množství přelije odměřeným alkoholem a ponechá na teplém místě delší dobu (třeba dva týdny) odležet, pak se kapalná část odfiltruje a naplní do lahviček.
Při užívání je vhodné dodržet doporučené dávkování. Tinktury totiž většinou obsahují velké množství účinných látek.
Některé byliny se hodí k přípravě čerstvé šťávy (třeba černá ředkev nebo česnek). Přepasírováním se z drogy oddělí šťáva, kterou je ale třeba spotřebovat neprodleně, poněvadž konzervace není žádoucí a šťáva by se jinak zkazila.
Čerstvé byliny vylisujeme ve strojku na ovoce nebo rozmačkejte a šťávu protlačte přes pláténko. K lisování jsou vhodné smaltované nebo porcelánové nádoby, aby nedocházelo k nežádoucímu styku šťávy s holým kovem.
Zdrojem bude 500 ml nálevu či odvaru zhotoveného z dané suroviny - naťe, listu, kořene, kůry nebo květu. K hotovému nálevu přidejte 500g medu či nerafinovaného cukru a rozmíchejte až do úplného rozpuštění. Lehce vařte na mírném ohni (třeba i na vodné lázni), dokud směs ne získá sirupovou konzistenci. Nechte vychladnout, zfiltrujte a plňte do lahviček.
Cukr působí v sirupu jako konzervační činidlo. Ale i tak by se sirup neměl skladovat déle než čtvrt roku - i když je v tmavé a dobře zazátkované láhvi. Protože oslazení (zejména medem) přemaskuje chuť některých bylin, jsou sirupy vhodné pro děti.
Pro celkovou koupel ve vaně si připravte asi tak 200 g sušených nebo několik hrstí čerstvých bylinek. Ke koupání pro děti nebo jen částečnou koupel (prohřívání nemocných orgánů) vezměte jen polovinu - 100 g bylinek. Bylinky můžete dát přes noc macerovat do studené vody, druhý den vše zahřát a tekutinu přidat do koupele. Rostliny můžeme použít zpravidla ještě dvakrát takže koupel užíváme 3x týdně. Další možnost je vložit bylinky do plátěného sáčku a použít je přímo v lázni.
K přípravě obkladu je třeba předem připravit z potřebné drogu horký či studený odvar, nálev nebo tinkturu. Podle potřeby zřeďte a v v připravené tekutině namočte vhodnou čistou látku; přebytky tekutiny vymačkejte.
Vhodné bylinky vložte do čistého měkkého šátku nebo plátěného sáčku o velikosti plochy, na kterou má zábal působit. Pak vše přelijte vroucí vodou a opatrně (třeba přes ručník) vymačkejte její přebytky. Zábal přikládejte tak horký, jak lze snést.
Na vodní lázni rozpusťte 500 g kosmetické vazelíny, měkkého parafínu nebo jiné masti. Lze použít i nesolené vepřové sádlo. Přidejte byliny - obvyklé množství je 60 g sušených bylin nebo 150 g bylin čerstvých. Zahřívejte další dvě hodiny nebo tak dlouho, dokud byliny nezměknou. Pak bylinky oddělte (třeba filtrací přes pláténko) a směs rychle plňte do nádob, dříve než ztuhne. Uchovávejte v chladu.
Jiný postup: do roztaveného tuku (vazelíny,sádla, másla) přidejte trochu rozehřátého včelího vosku nebo loje. Pak vmíchejte prášek z bylin rozmíchaný s kávovou lžičkou stolního oleje. Směs důkladně třete.
Předpokládám, že doma asi nemáte lékárnické váhy. A na těch kuchyňských zase asi přesně nedokážete zvážit hromádku drogy, aby měla co já vím - řekněme 1,5 g. V následující tabulce najdete "převodník" lžičkové měřící techniky.
| Druh drogy |
kávová lžička |
polévková lžíce |
| rostlina v prášku | 1,5 g | 4,5 g |
| květy suché | 1 - 1,2 g | 3,5 - 4 g |
| listy řezané, suché | 1,3 - 1,5 g | 4 - 5 g |
| celá rostlina řezaná, suchá | 3 - 3,5 g | 10 g |
| kořen drcený, suchý | 2 - 3 g | 6 - 10 g |
| semena | 2 - 3 g | 5 - 10 g |
JL