 |
 |
Sedmikráska patří mezi tu skupinu bylinek, které dokážou na jaře způsobit radost a potom se stáhnout do pozadí. Je to cítit i z názvů téhle skromné kytičky. Na jaře, když je všude kolem jen samá šeď a tráva ulehlá sněhem jen zvolna ožívá, je to rostlinka "sedmera krás". Později, když Slunce svými paprsky ohřeje zemi a začnou vykvétat barevné květiny pozdějšího jara a nastupujícího léta - je již jen chudobka. Ale ona vytrvá a zase jí patří závěr roku, kdy šlechtěné květiny již dávno sežehl mráz a nepřízeň počasí.
|
|
České jméno chudobka patrně odráží pranostiku, že pokud je jaro teplé a suché, kvetou chudobky bohatě, což ale věstí hladový a bídný rok s chudou úrodou. Slovo sedmikráska, v ostatních jazycích často stokráska, zase připomíná věštění podle otrhaných jazykovitých květů úboru. Číslice sto se v českém názvu redukovala na magické číslo sedm. Ať se již na bylinku díváme jako na sedmikrásku nebo na chudobku, má jeden velký význam. Je totiž významnou medonosnou rostlinou. Její úbory kvetou dost dlouho - kolem čtrnácti dnů - a představují tak bohatou pastvu pro včely i ostatní hmyz.
Sedmikráska obecná
(Bellis perennis L.) neboli sedmikráska chudobka je trvalka patří do
rozsáhlé čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Do botanického rodu
sedmikráska (Bellis L.) řadíme 75 druhů, které jsou rozšířeny po
Evropě, Americe, ale i v mimotropických oblastech Austrálie a Nového Zélandu.
Vyšlechtěna byla celá řada zahradních kultivarů sedmikrásek - významné jsou variety fistulosa s květy trubkovitými a ligulosa s květy jazykovitými. Šlechtěné sedmikrásky jsou ale z hlediska fytoterapeutického použití nevhodné. Je zajímavé ale pozorovat, jak tyto "zahradní" sedmikrásky velice rychle zplaňují. Pokud se chce člověk obdivovat velkým plným barevným květům sedmikrásek každý rok, měl by v polovině roku předchozího pamatovat na výsev nových rostlin a sedmikrásku pěstovat jako dvouletku.
Listy sedmikrásek vyrůstají v přízemní růžici, popisují se jako úzce obvejčité až široce kopisťovité, vroubkované až celokrajné, jednožilné, zúžené v široký řapík. To, čemu říkáme "květ" je ve skutečnosti úbor tvořený celou řadou dílčích květů. Jeden stvol nese vždy jen jeden úbor. Úbory se skládají z dvou typů květů. Terč je žlutý, jazykovité květy rozložené po obvodu jsou bílé nebo v různých odstínech růžové a červené. Sedmikrásky kvetou od února do září a jejich plodem jsou nažky.
Sedmikráska je rostlina, která je u nás doma. Kde ji najdete, není třeba asi příliš rozebírat - najdete ji ve vlhkých a humózních půdách; pak se daří v trávnících na mezích, cestách, lukách i pastvinách - od nížin po horské oblasti. Setkáte se s ní po celé Evropě a v západní Asii.Je nepřítelem vyznavačů "anglických trávníků" - o tom by se asi dalo diskutovat, je to však věcí vkusu každého.
Květy sedmikrásky obsahují především saponiny, třísloviny, hořčiny, sliz, organické kyseliny, flavonidy a minerální látky; v malém množství také silici a inulín. Z toho vyplývají léčivé účinky na lidský organismus. Používání sedmikrásky jako léčivé rostliny je písemně doloženo až od středověku. Podle toho se čerstvá nať sedmikrásky vnitřně užívala jako lék proti prsním chorobám a zevně pak přikládala na špatně se hojící rány. Mladé listy se přidávaly do salátů, což se ostatně doporučuje dodnes.
Rostlina není toxická a její užívání v terapeutických dávkách nemá žádné vedlejší účinky.
Květní droga má díky obsahu slizu příznivý vliv při zánětech horních cest dýchacích na vykašlávání (expektorans). Působí také hojivě a protizánětlivě. Osvědčila se při zánětech močových cest a při zánětu ledvinových klubíček. Čerstvé listy sedmikrásky mohou chuťově obohatit jarní zeleninové saláty. Vzhledem k značnému podílu minerálních látek se tak do organismu dostanou i chybějící prvky, jejichž nedostatek se projevuje mimo jiné také tzv. jarní únavou. Sedmikráska je součástí jarních bylinných kúr. Vzhledem k tomu, že sedmikráska kumuluje vápník, reguluje žaludeční kyselost a zároveň působí protizánětlivě, doporučuje se v jarním období každý den sníst deset kvítků jen tak, utrhnutých a omytých. Mohu dosvědčit, že nechutnají špatně - trochu jako kedluben nebo jiná podobná zelenina. Sedmikrásku také můžete užívat k prevenci žlučových a ledvinových kamenů; posiluje také funkci jater.
Vně se sedmikráska používá od středověku stále stejně - jako jako prostředek na špatně se hojící rány, vyrážky a záněty kůže a také , pro ošetření bércových vředů.
Květ sedmikrásky (Flos bellidis) se doporučuje sbírat na počátku kvetení od března do září. Nejvíce účinných látek obsahuje na jaře. Úbory je možné odstřihávat s krátkou stopkou; sušit byste je měli v tenkých vrstvách (snadno se zapaří) v dobře větrané místnosti.
V lidovém léčitelství se používá i nať (Herba bellidis), ale ta především v čerstvém stavu
Ze sušené drogy se obvykle připravuje zápar - použijte
na něj 1 kávovou lžičku drogy na šálek vody. Užívají se 2 – 4 šálky
denně. Droga nemá při stanoveném dávkování vedlejší účinky a může
se užívat i dlouhodobě. Pro podporu expektoračního účinku se doporučuje
kombinovat sedmikrásku s dalšími rostlinami, např. s fenyklem, mátou
peprnou, mateřídouškou či proskurníkem. Droga se také doporučuje při
nedostatku vápníku v těle - zde postačují dva šálky denně.
Z čerstvé natě se připravuje odvar pro vnější ošetření ran.
JL
