Po noci pokaždé vyjde slunce, objev optimismus uprostřed
smutných chvil; ty pak rychleji pominou...
Takto k vám promlouvá v květomluvě rostlina, jejíž květy jako malá sluníčka
prozáří jarní zemi hned jak sejde sníh. Patří mezi první posly jara.
Ano, řeč bude o podbělu, jehož latinské rodové jméno Tussilago,
složené ze slov tussis (kašel) a ago (odháním), napovídá
lépe než co jiného, že podběl je rostlinou léčivou. Druhové jméno (farfaga)
je odvozeno od slova far, mouka a ferre (nésti) . Poukazuje na
husté oplstění na rubu listů, které tu vypadají jako pomoučené.
Z duchovního hlediska má podběl návaznost na východní směr a planetu Venuši. Má otevřenou a klidnou povahu, ale podmiňuje sevřenost, která udržuje věci pohromadě.
Podběl byl známý jako léčivá
rostlina již odedávna: Má listy, jež koňské podkově se rovnají, proti
zemi barvy jsou popelavé. ... Hasí jater, žaludku horkost veškerou a
horečku, po čtyřech lžících pít, i zevně jako náčinek. Kouř z listů
suchých byliny této vtažený při suchém kašli a tíze na prsou pomáhá.
(Adam Lonitzer - Bylinář)
Inhalaci podbělového kouře ze zapálených sušených listů při suchém kašli a dýchacích potížích doporučuje Dioskurides v díle Materia medica. Dále vyzdvihuje chladivý a protizánětlivý účinek listů používaných jako obklad při kožních zánětech.
Jako prostředek na léčení jater se uvádí v díle Hildegardy z Bingenu. Později se jeho používání rozšiřuje všude tam, kde je zapotřebí účinků chladivých a vlhkých - tedy nejen při vnitřních "horkých nemocech", ale i při popáleninách z ohně i slunce a při bodnutí hmyzem či zvířecím kousnutí.
Podběl lékařský (Tussilago farfara) patří do čeledi hvězdnicovitých (složnokvětých) - Asteraceae. Typickým znakem této čeledi jsou charakteristicky uspořádaná květenství – úbory. Z léčivých rostlin náleží do této čeledi ještě například heřmánek pravý, pelyněk, oman či celík zlatobýl.
Je to víceletá bylina. Na jaře, v březnu a dubnu nejprve vyrůstají květy, které prakticky těžko zaměníte s květy jiné rostliny. Květenstvím jsou velké a nápadné, medově vonící úbory o průměru 15 až 20 mm obsahující až 300 květů. Samičí květy jsou obvodové, tvoří tzv. paprsek; jsou dlouze nitkovité, jazykovité. Samčí květy jsou vnitřní - trubkovité. Květy se na noc a při nepříznivém počasí zavírají. Po odkvětu se úbory sklánějí dolů. Lodyha měří 5 až 15 cm je šupinatá, bez listů a nevětví se. Plodem je ochmýřená nažka. Přízemní listy vyrůstají až po odkvětu, jsou dlouze řapíkaté, čepele jsou srdčitě okrouhlé, mělce dlanitě laločnaté, po obou stranách nejprve hustě světle šedě plstnaté, na líci pak olysávají.
Podběl se rozrůstá pomocí oddenků. Z nich vyrůstají dva druhy pupenů - z jednoho druhu v předjaří vyrůstají stonky s květy, z druhého (až po odkvětu) teprve vyrostou listy. Kořenový systém podběle je tak rozvětvený, že může kolem jedné rostliny obsáhnout kruh o poloměru až tří metrů.
Další názvy: koňské kopyto, lopušnice, babuška podbílek, úbytník, líčko mateří, zaječí lupen, podkovka, podbělice.
Podběl je ode dávna popisován jako droga chladící, pomáhající prostřednictvím obkladů "... proti všem horkostem".
K léčivým účelům se používají květní úbory (Flos farfarae, F. tussilaginis) i listy (Folium farfarae, F. tussilaginis). Květy obsahují silici, žluté barvivo, třísloviny, hořčiny, listy a stonky méně hořčin, organické kyseliny, třísloviny, dextrin, inulin ( pro diabetiky vhodný sacharid ), saponiny, karoteny, vitamin C a minerální látky - hlavně draslík, vápník a zinek.
Obě drogy pro značný obsah slizu a tříslovin uvolňují při kašli hleny a sliz chrání zanícené sliznice. Proto se doporučují užívat vnitřně jako mucilaginosum a expektorans při katarech průdušek (aplikovat teprve až když se začnou ukazovat výměšky), kašli a bronchiálním astmatu. V nálevu se vytváří sliz, který umožní odchod hlenů. Obsažené třísloviny působí svíravě; odtud protizánětlivé účinky. Silice působí také spasmolyticky (uvolňují křeče) a dezinfekčně. Obsah zinku nabízí uplatnění jako pomocného léčiva při cukrovce, protože zlepšuje využití inzulínu. Pomáhají také při žaludečních katarech a vysokém krevním tlaku. Listy působí mírně močopudně (diureticky). Podběl má i účinky antialergické.
Zevně se užívá jako antiflogistikum v obkladech při zánětu žil, na vředy, špatně se hojící rány a ekzémy. Lze jej také používat k urychlení zrání furunklů. Podběl také urychluje hojení ran - podporuje epitelizaci bez nadměrné tvorby granulací.
Obklad či zábal z čerstvých listů (tzv. cmunt) je účinný při kloubních bolestech, revmatismu, dně, úrazech kloubů a artrózách. Čerstvé listy se zbaví řapíků, operou ve studené vodě, trochu naruší natlučením a ve dvou vrstvách se jimi kloub obloží. Přikládají se vrchní zelenou stranou, přitáhnou se obinadlem a přebalí na několik hodin vlněným (flanelovým) šátkem. Na pásový opar se doporučuje přikládat čerstvé listy, krátce před použitím ponořené do vařící vody.
V květech i listech se také vyskytují nežádoucí pyrolizidinové alkaloidy (tussilagin, senesionin, senkirkin). Jejich obsah sice není vysoký, přesto se ale nedoporučuje užívat podběl dlouhodobě a ve vysokých dávkách - mohl by škodit játrům. Podběl by prý neměli nadměrně užívat lidé s krevními skupinami 0, AB a B.Sušením se obsah alkaloidů snižuje, proto se dnes drogu doporučuje používat ve formě čaje spíše než dříve oblíbených sirupů. Samostatně by se také podběl neměl podávat dětem a těhotným a kojícím ženám. Doporučuje se užívat v bylinkových směsích v zastoupení do 15%, protože pak již téměř nehrozí nebezpečí předávkován.
Že se podběl nemusí vždy a ve všech ohledech
prezentovat jako léčivá rostlina dokládá zajímavý záznam z pera pana Mathioliho,
autora známého Herbáře. Píše totiž: Roste při kořenu obecného koňského
kopyta jakási bavlnka bílá, kterouž odejma od ně-
ho a vyčiště, jestliže ji do šátku zavážeš a v louhu, v němž by málo
sanýtru rozpustil, posvaříš a zas na slunci vysušíš, budeš mít troud výborný,
nebo nejmenší jiskřička hned pojednou, jakž nejméně na železo udeříš,
jme se a zapálí.
Sbírají se květy a listy. Květní úbory (Flos
farfarae) se sbírají časně zjara (březen, duben) za suchého počasí a
rychle se suší ve stínu nebo za umělého sušení při teplotách do 40 °C.
Květy nemají mít stonky delší než 1 cm a nesmí se sbírat květy poškozené
nebo vadnoucí - drogu by znečistily dozrávající nažky.
Od konce května do července se sbírají zdravé zelené listy (Folium farfarae) i s řapíky. Aby se nesnížil obsah těkavých látek, neměla by teplota sušení přesáhnout 35°C. Listy nesmí zčernat, proto je nutné sušit je v temné místnosti. Květní i listovou droguje třeba skladovat v dobře uzavřených nádobách a chránit před zvlhnutím; je dobré občas kontrolovat, zda uskladněná droga neplesniví.
Zatímco u květů možnost záměny s jinou bylinkou zřejmě nehrozí, u listů je to jiné. Po odkvětu, v době kdy jsou vyvinuty pouze listy je totiž možná záměna s listy devětsilu, případně i lopuchu.
Směs bylinek na čaj proti kašli a chrapotu si připravíte
ze 30 g listu podbělu, 30 g natě z rozkvetlé mateřídoušky, 20 g heřmánku,
10g anýzu, 10g tymiánu. Dvě čajové lžičky této směsi zalijete hrnkem (čtvrtlitrem)
vařící vody, přikryjete a necháte ustát. Opět se doporučují dva hrnky
denně.
Pro posílení účinku při chorobách dýchacích cest můžete směs dále
doplnit jitrocelem, lékořicí, plicníkem nebo konopicí obilní.
Směs pro čaj "trojí zlato", usnadňující rozpouštění hlenů, připravíte ze 2 dílů květu podbělu, 1 dílu květu divizny a 1 dílu květu petrklíče. Opět spaříte dvě lžičky směsi čtvrtlitrem horké vody, necháte ustát; pijte 1-2 šálky denně.
Podběl má i použití kosmetické. Pleťovou masku pro nečistou a mastnou pleť si připravíte z čerstvě drcených nebo umletých listů podbělu. Uklidní pleť, napne ji a prokrví. Podbělovým odvarem můžete omývat pokožku při vyrážkách.
Na obklady se doporučuje odvar z listů, který připravíte z 10 až 15 g drogy na dvě sklenice vody.
Občasné zařazení do jídelníčku, zvláště na jaře, prospívá lidskému organismu, zvláště do polévek, salátů a s ostatními bylinkami do různých pokrmů ( např. nádivek ). Listy lze přidat do salátů a dají se vařit také jako zelenina. Z květů se prý může připravit i vinný nápoj.Takové rady můžeme leckde číst, jsou však v rozporu s doporučením drogu z podběle užívat pouze v sušeném stavu. V tomto případě se asi nejlépe vyplatí spolehnout na selský rozum a respektovat univerzální a osvědčenou radu - "Všeho s mírou !".
Podběl lékařský je užitečný nejen pro lidskou populaci. Je to i včelařsky významná rostlina. Protože vykvétá brzy z jara, poskytuje včelám vítanou první pastvu.
JL