 |
 |
Na přelomu předjaří a kalendářního jara se v přírodě začínají objevovat první nesmělé kvítky rostlinek, které čekají na svou příležitost již pod sněhem a jakmile sníh roztaje a mrazy povolí, objeví se jejich zvědavé hlavičky, které hledají paprsky jarního sluníčka. Několik z nich si teď představíme - samozřejmě, že to nejsou zdaleka všechny, ale příště si můžeme popovídat o nějakých dalších. Ty skromné kytičky, co nám přinášejí radost prvních barev po nadvládě zimy, si to zaslouží.
Sasanka hajní (Anemone nemorosa) patří mezi rostliny pryskyřníkovité (Ranunculaceae).
Je to vytrvalá bylinka, která je svými bílými květy charakteristickou ozdobou vlhkých jarních listnatých lesů, parků i břehů vodních toků až do nadmořské výšky 1000 m. Libuje si v lokalitách se silnou vrstvou kyprého a vlhkého humusu, kterou se mohou snadno a na všechny strany šířit její oddenky, díky čemuž vytvářívá kompaktní a rozsáhlé porosty.
Rostlina je to vytrvalá, s plazivým oddenkem. Lodyha dorůstá výšky 10-15 cm a je přímá s přeslenem tří listenů podobných listům. Pravý list je přízemní, dlouze řapíkatý. Na konci lodyhy sasanka hajní rozkvétá jedním bílým pravidelným květem se šesti okvětními lístky. Plodem je souplodí nažek.
Tato rostlina je zároveň léčivá i jedovatá. Obsahuje jedovaté látky ranunkulin a protoanemonin. Protoanemonin obsahují všechny části rostliny - požití i kontakt s pokožkou tak mohou způsobit vážné kožní a gastrointestinální podráždění, pálení v ústech, pálení v krku, vředy v ústech, nevolnost, zvracení, průjem. Vážné problémy mohou vzniknout zejména po požití částí rostliny dětmi.
Z hlediska ochranářského nepatří tato rostlina mezi ohrožené druhy.
|
|
Sasanka pryskyřníkovitá (Anemone ranunculoides) rovněž patří mezi rostliny pryskyřníkovité (Ranunculaceae).
Také ona je vytrvalou bylinkou, která patří mezi jarní efemeroidy - tedy rostliny, které mají krátké vegetační období, na jehož konci však nehynou, jen odumírají. Jejich plazivý oddenek je zachován a příští jaro z něj bylinka vyroste, aby nás opět potěšila svými krásně žlutými květy. Rostlinky vyrůstají časně na jaře ještě před olistěním stromů. Jejich vegetační cyklus tak využije dostatku světla, které je v předjaří a v časném jarním období dříve, než stromům narostou listy.
Tato sasanka roste v podobných místech jako její předchozí soukmenovkyně - libuje si ve vlhkých lesích, křovinách, v pobřežních porostech vodních toků. Země jí vyhovuje hlinitá i písčitá, kyprá, humózní, slabě kyselá.
Tato sasanka je trochu větší než sasanka hajní, její přímá lodyha dorůstá 15 až 25 cm. Přízemní listy jsou trojčetné, dlouze řapíkaté. V horní čtvrtině lodyhy vyrůstá přeslen tří listenů, které mají stejný tvar jako listy přízemní. Na lodyze vykvétá jeden žlutý květ s pěti okvětními lístky. Plody této sasanky jsou rovněž nažky. Ovšem sasanka pryskyřníkovitá je tzv. myrmekochorní rostlinou. Plody mají vyvinuty masité přívěsky, tzv. masíčka, jimiž se živí mravenci. Přenášením plodů tak přispívají tak k rozšiřování těchto rostlin.
Také tato sasanka může být jedovatá. Obsahuje pro sasanky typické jedovaté látky - ranunkulin a protoanemonin.
Sasanka pryskyřníkovitá je vzácnější než více rozšířená sasanka hajní.
 |
 |
V České republice se vyskytují čtyři druhy sasanek; kromě tohoto druhu a výše
uvedené sasanky hajní jsou to ještě vzácná sasanka narcisokvětá a sasanka lesní,
které jsou zařazené mezi ohrožené a chráněné druhy. V zahrádkách se ještě
pěstují plnokvěté a barevné mutace různých druhů sasanek. .
Křívatec žlutý (Gagea lutea) patří mezi rostliny liliovité (Liliaceae).
Je to vytrvalá jarní cibulovina. Jako všechny rostliny popisované v tomto článku, o on rád roste ve vlhkých a hlinitých půdách s vyšším obsahem humusu, tedy v luzích, v křovinách na okraji lesů, v parcích i v zahradách. Lze ji najít ve všech oblastech Evropy i Asie až do podhůří.
Bylinka je 10 až 20cm vysoká. Vyrůstá z malé cibulky. Nejprve se objeví její trávovité listy a mezi nimi pak vyroste přímá lodyha, z jejíchž dvou listenů vyroste okolík s několika (až deseti) květy. Přízemní list je jen jeden, bývá 7 až 15 mm široký, obvykle třížilný, s kápovitou špičkou, plochý. Každý květ má šest okvětních lístků, které jsou uvnitř žluté, zvenčí pak nazelenalé. Plodem je trojhranná trojpouzdrá tobolka, třemi chlopněmi pukající, v každém pouzdru je jedno až šest semen.
Název rostliny vznikl od staročeského slova křívati - nabírati sil. Původně byla řazena mezi léčivky - v tomto smyslu se o ní zmiňuje Tadeáš Hájek z Hájku v Herbáři (Matthioli z r. 1562) jako o typicky české léčivé bylině.
Křivatec žlutý nepatří mezi ohrožené druhy. Je však zákonem chráněná např. ve Francii.
 |
 |
Dymnivka dutá (Corydalis cava) patřila původně mezi rostliny zemědýmovité (Fumariaceae). Nyní je řazena do čeledi mákovitých (Papaveraceae), neboť původní čeleď zemědýmovité byla taxonomickým systémem APG III zrušena.
Je to vytrvalá bylina s výškou 15 až 30 cm, vyrůstající na jaře z duté kulovité hlízy velikosti vlašského ořechu (odsud její jméno). Lodyha je přímá, vyrůstají z ní dva světle zelené řapíkaté listy, které jsou dvakrát trojčetné. Květenstvím je přímý hrozen s 8 až 20 květy. Květy jsou bílé, častěji však purpurové, se dvěma pysky a ostruhou. Vyrůstají z paždí celokrajných listenů. Listeny v květenství jsou kopinatě až široce vejčité, celokrajné. Plody jsou tobolky dlouhé 20 až 25 mm, obsahující dvou až třímilimetrová semena s "masíčky".
S dymnivkou dutou se setkáte v čerstvých, vlhkých, kyprých, humózních půdách. Roste ve světlých lesích, v luzích i v zahradách a parcích, kde často brzy zjara vytváří krásné koberce květů. Také tato rostlina se řadí mezi bylinky "jarního aspektu", které využívají pro svou vegetaci dobu, kdy bylinné patro v lesích není dosud zakryto listy stromů.
Dymnivka dutá nepatří mezi chráněné ani ohrožené druhy. Uvádí se o ní, že je léčivá i jedovatá (obsahuje alkaloidy) zároveň.
 |
 |
Bledule jarní (Leucojum vernum) patří mezi rostliny amarylkovité (Amaryllidaceae).
Je to vytrvalá, 10-30 cm vysoká bylina vyrůstající brzy v předjaří z podzemní cibule. Přímý stvol je zakončen listenem, z nějž vyrůstá jeden bílý zvonkovitý květ. Květ je složený z volných okvětních lístků, z nichž každý má na konci žlutou skvrnu. Listy jsou čárkovité, sytě zelené. Plodem je tobolka, ve které jsou uložena semena s "masíčkem".
S bledulí se nesetkáte tak často, jako s předchozími bylinkami. Vyžaduje vlhko až mokro a roste tedy v lužních lesích i v bažinách a můžeme se s ní setkat také kolem horských a podhorských potoků. Daří se jí obecně v čerstvých, vlhkých až mokrých půdách.
Bledule je jedna z prvních bylin rozkvétajících začátkem roku. Pro svou okrasnou hodnotu je často vysazována v zahradách. Zvláště se hodí na mokrá místa, kde se nedaří jiným cibulovinám. Lze ji množit semeny a dceřinnými cibulkami.
Ale pozor - nelze ji prostě vyrýpat v přírodě. Bledule jarní totiž patří podle zákona o ochraně přírody a krajiny mezi zvláště chráněné druhy rostlin a proto je chráněna ve všech svých podzemních a nadzemních částech a všech vývojových stádiích; chráněn je rovněž její biotop. Je zakázáno takové rostliny sbírat, trhat, vykopávat, poškozovat, ničit nebo jinak rušit ve vývoji. Je též zakázáno je držet, pěstovat, dopravovat, prodávat, vyměňovat nebo nabízet za účelem prodeje nebo výměny.
Nedovoleným zasahováním do přirozeného vývoje zvláště chráněných druhů rostlin se fyzická osoba dopouští přestupku a orgán ochrany přírody je oprávněn ji za takové jednání uloží pokutu ve výši do 10 000 Kč.
Bledle je jedovatá rostlina; obsahuje toxické alkaloidy. Požití části rostliny (zejména cibule) působí otravu, která se projevuje nevolností, zvracením, průjmem.
 |
 |
Sasanky a křivatec jsem fotografoval na hrázi rybníka Labuť v Praze-Krči, dymnivku v lužním lese u Pohanska poblíž Břeclavi a bledule u potůčku na svahu Hamštejnského hřebene v Českém ráji.
Vlk Samotář
zpět na Stránky bylinkové
