 |
 |
 |
Po kvetoucích stromech je na řadě další krása zdarma. Kytky, trávy, plevele, prostě to býlí, co roste všude kolem nás bez skleníků, zalévání a snahy zahradníků. Ne všechny kytky asi najdete ve svém bezprostředním okolí, záleží na půdních podmínkách, ale i v rýhách na chodníku kvete rmen a u silnice čeká čekanka. Proto navrhuji vzít atlas a foťák a vyrážíme za poznáním.
Podél silnice, tam, kam nedosáhla kosa majitele louky, se to jen modrá a růžoví s občasným bílým probliknutím. Tak co tu máme? Jetel mnoha variant – plazivý, prostřední i ladní. K němu čičorku, něžný zvonek, zářivý štírovník. Taky spoustu trávy. Že je tráva nezajímavá? A viděli jste už zblízka třeba srhu, psárku nebo ovsík? To je krásy a barev… Jenže nejsou tak zářivé jako z televizních reklam, ale něžné a jemné, jako louka v podvečer.
|
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Na druhé straně silnice je za zarostlým příkopem pole. Copak zajímavého roste v příkopu, řeknete si. A je toho zase spousta. Heřmánkovec, chrpa, vikev. O kousek dál máme chrastavec, na sušším místě mezi kameny zase hvozdíky – slzičky a třezalku. Dokonce i kapradí tu roste. Jitrocel kopinatý je úplnou samozřejmostí, stejně jako vikev ptačí, tvořící fialové ostrůvky v okolní zeleni.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Čím jdeme blíž lesu, mění se složení trav i bylin okolo. Tady najdeme spíše zvonek broskvolistý s krásnými souměrnými velkými květy. Kvete v záhonu kopřiv. Někomu by se to mohlo zdát ošklivé, ale kopřivy se svými nenápadnými květy tvoří pro zvonek krásné pozadí. Ve vysoké trávě se krčí něžný rožec a rozrazil rezekvítek. Schválně zkuste, jestli bude bouřka, když ho utrhnete…
 |
 |
 |
Cesta odbočuje do lesa. Že by tady taky něco kvetlo? Houby s octem například? V loužích podél cesty se to jen modrá pomněnkami, do toho žlutý pryskyřník, dál pod stromy rostou jestřábníky. A zase spousta trávy a mechu. Mech sice doslova nekvete, ale zato má pěkné stopky s výtrusnicemi – náš školní známý ploník obecný. Na pasece roste sítina rozkladitá, krásná a nápadná svými trsy květů. Ještě se porozhlédneme po jemné lipnici hajní. Co to? V temnotě lesa je něco zářivě růžového… Tak tohle jsem tu ještě neviděla – pod smrky roste náprstník. Varuje svými výraznými tečkami před utrhnutím, ale fotku si udělám. Ještě nakoukneme vedle na lesní louku, kde už z dálky jasně svítí kohoutek a kopretina.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Jestli se nedostanete do lesa ani na louku, nesmutněte. Rozhlédněte se kolem sebe třeba na zastávce autobusu nebo mezi paneláky. Čekanku, pcháč a nějakou tu trávu najdete určitě všude. Nedbejte na to, že to je jen bodlák, plevel, nebo jak takovému „zbytečnému“ býlí říkáte. Každá rostlina má něco zajímavého, květy, listy, původ, využití. Jenže k tomu je potřeba znát alespoň její jméno, aby si o ní člověk mohl sehnat nějaké informace. A tak se vyplatí chodit ven s foťákem a atláskem. Někteří lidé se chlubí, jakou celebritu mají za známého. Já mám známých na každém kroku spousty – kytky a stromy. Vím, jak se jmenují, kde nejraději žijí, s kým se kamarádí, co mají rády k obědu a kdy chodí spát. Volám na ně jménem a (určitě se mi to nezdá) ony mi přikyvují na pozdrav.
 |
 |
 |
zpět na Stránky bylinkové
Falka