 |
 |
Jmenuji se Lepista saeva - houbaři mne znají jako Čirůvku dvoubarevnou. Klobouček mám béžovo hnědý a nožku pěkně do fialova. Jsem velice chutná! Zkušení houbaři mne rádi vidí a někteří neznalí jedinci do mne kopou...
|
|
Čirůvka dvoubarevná zjevem, velikostí a částečně i zbarvením nezapře svůj blízký příbuzenský vztah k čirůvce fialové. Můžeme ji však na první pohled docela dobře rozlišit podle barevné kombinace klobouku a třeně. Klobouk i lupeny jsou zbarveny v nevýrazných tónech špinavě žlutých nebo šedavě okrových, bez jakýchkoliv odstínů fialové barvy. Daleko nápadnější je krátce válcovitý, silný, dolů většinou rozšířený třeň, který je světlounce bílofialový a potažený hrubými podélnými, pěkně modrofialově zbarvenými vlákny. Dužina je bělavá, příjemně voňavá.
 |
 |
Čirůvka dvoubarevná se vyskytuje mimo les, v trávě luk a pastvin, na stepních stráních, ale i na trávnících pod ovocnými stromy a ve starých sadech. Rostě vždy až na podzim, nejdříve v září, a pak za příznivého počasí až do prosince nebo do zámrazu. Často se vyskytuje pospolně a tvořívá tzv. čarodějné kruhy. Její přítomnost na těchto místech se projevuje i v době mimo růst pásy sytě zelené vegetace (většinou trav), nápadně se lišící od svého okolí. Podobně se projevuje i špička obecná.
Čirůvka dvoubarevná je jedlá a chutná s příjemnou houbovou vůní. Podle poznatků posledních let rozšiřuje svůj areál a šíří se i do oblastí, kde dříve nerostla. Proto ji najdeme i ve velkých městských parcích, kde převládají jehličnany, kde se jí začíná líbit pod borovicemi tak dobře, že se zde pak vyskytuje každý podzim.
 |
 |
Čirůvka fialová je také velice sympatická houba.
Čirůvka fialová, Lepista nuda, je dvojník čirůvky dvoubarevné. Na
rozdíl od ní roste vždy pod stromy. Celá plodnice je v mládí krásně ametystově
fialová. Toto zbarvení však časem ztrácí a mění v kalně fialovou až pleťově
hnědavou jak na klobouku, tak i na lupenech. Také dužina je později bělavá nebo
našedlá. Fialovou barvu si nejdéle uchovává třeň. Klobouk čirůvky fialové je 6
až 15 cm široký, masitý, nízce klenutý, fialový až hnědofialový, na středu
zahnědlý, s tenkým podvinutým okrajem. Třeň je 5 až 10 cm vysoký, 1 až 2,5 cm
tlustý, pevný, dole napuchlý, nemá prsten. Lupeny jsou modrofialové nebo
šedomodré, husté, poměrně nízké. Dužina příjemně voní i chutná. Proto pozor,
můžete v ní najít i dosti velké bílé červíky, jak si na ní pochutnávají!
Oba druhy čirůvek nalezneme od září do prosince v listnatých i jehličnatých lesech, sadech, parcích a v alejích. Roste převážně na místech s vysokou vrstvou humusu, kterým její podhoubí prorůstá, takže při vytržení plodnice ulpívá naspodu třeně shluk trouchnivějícího jehličí, listí a podobně. Obvykle roste pohromadě ve velkých početných skupinách, což je pro houbaře zvláště přitažlivé v době, kdy jiné jedlé houby málo rostou. Zvláštností čirůvky fialové je , že se výjimečně objeví již během jara, ovšem jen jednotlivě. Tento jev známe i u některých dalších hub normálně rostoucích pozdě na podzim.
 |
 |
Jak čirůvka dvoubarevná, tak čirůvka fialová obsahují v čerstvých plodnicích látku toxin způsobující rozpad červených krvinek. Je proto důležité tepelné zpracování těchto výtečný hub - kdo by také jedl houby syrové? Varem se toxin ničí, takže dobře uvařené čirůvky jsou neškodné.
Čirůvka fialová i dvoubarevná jsou výborné jedlé houby a daly by se svou konzistencí i chutí přirovnat k všeobecně známému klouzku. Kladem čirůvek je, že nemají slizký klobouk, nejsou křehké a proto při převozu odolávají nárazům a nedrobí se. Faktem je, že jejich fialové zbarvení od sběru odrazuje; ale vždyť žlutý klouzek nebo oranžový klobouk křemenáče či dokonce červenofialový hřib kovář sbíráme bez podivu nad jejich zbarvením.
 |
 |
Čirůvku fialovou lze těžko zaměnit, nanejvýše tak za některý fialově zbarvený
pavučinec. Avšak všechny pavučince se liší přítomností nápadného pavučinového
závoje a většinou nepříjemným pachem. Převážná většina pavučinců je jedovatá,
nejedlá a navíc je jejich výskyt v přírodě dosti řídký...
Zkušení houbaři sbírají fialově zbarvený Pavučinec náramkovcový (klobouk
i třeň velice slizký, pokrytý pavučinkou). Ten je jedlý a do houbové polévky
výborný! Naproti tomu Pavučinec modrý je už napohled nehezká houba
s bledě fialovou pavučinkou; je také jedlý avšak chuti dosti nevalné. Oba
pavučince rostou na vápencovém podkladu v listnatých lesích a to hlavně v létě.
 |
 |
Že jsou oba druhy fialových čirůvek zdraví neškodné je
patrné i z toho, že je sbírám a vařím na všechny způsoby už tři roky a stále
ještě jsem mezi živými...
A co by vám doporučil mykolog? Nejchutnější nakládané houby v sladkokyselém
nálevu jsou čirůvky a ty fialové v kombinaci se strakošem zvlášť!
Nebojte se fialových krasavic!
PS
Zde vyobrazené Čirůvky dvoubarevné jsem sesbírala ve středu 28. října na
louce v jihočeských Sochovicích a v neděli 2. listopadu ráno v parku u Kobyliské
střelnice (Praha 8). Polévka z nich uvařená byla výborná!
(Převážná část čirůvek však byla uložena do mrazáku a několik jich dostala hodná
paní sousedka.)
zpět na Stránky bylinkové
VEZA