Barvínek menší - Vinca minor L.; živel –
voda, rod - ženský.
Je to vždyzelená poléhavá
rostlinka. Lodyhy jsou poléhavé, dlouhé až 30 cm při styku s půdou
snadno koření. Listu jsou eliptické a hladké s krátkými řapíky.
Modré květy vyrůstají jednotlivě v úžlabí listů a kvetou od března
do letního slunovratu. Každý květ má pět lístků korunních, které se po
otevření rozloží tak, že je květ téměř plochý.
Sbírají se květy a nať,
ze které se izolují alkaloidy, dále obsahuje saponiny, třísloviny,
pektin, amorfní hořčinu vincin a deriváty kyseliny
flavonové a ursolové. Nať se sbírá v červnu až červenci,
suší se co možná nejrychleji ve stínu nebo umělým sušením.
Vaří se z něho nápoj
lásky a zahání zlé duchy. Jako amulet se může nosit pro získání peněz,
k zažehnání hadů, jedů, duchů a uhranutí. Věneček z květů
pověšený nade dveřmi chrání dům. Rozprostřen pod postelí zesiluje vášeň.
Barvínek je opředen
mnoha pověrami a užívalo se jej i při různých rituálech. Zde
je alespoň jeden příklad převzatý ze stránek Záhady & mystéria.
Jestliže máte
dojem, že se ve vašem příbytku zdržují duchové mrtvých, tento návod je určený k tomu, abyste je odehnali, případně si od nich vyžádali, aby nebyli ve vaší bezprostřední blízkosti. Rozsviťte tedy tři bílé svíce (každá
musí být v samostatném svícnu). Pod levý svícen podložte
pergamen s napsanou modlitbou (je jen na vás, pro kterou se
rozhodnete), pod prostřední svícen barvínek
a pod pravý svícen položte malý
stříbrný křížek. Když už
svíce hoří, sedněte si a ruce položte
na stůl, aby vaše dlaně směřovaly nahoru.
Začněte hovořit : Slyšte, duchové,
kteří přítomní jste v tomto domu! Naslouchejte mým slovům, jež pronikají do ticha. Cítím, že jste
tu, a třebaže se ublížit mi
nesnažíte, beztak vás žádám, abyste se nezdržovali v blízkosti mé.
Po zádech mi běhá mráz, protože cítím vaši přítomnost. Proto vás
prosím v záři těchto svící - nezdržujte se v mé blízkosti. Nechť vás
skryjí tajemná zákoutí domu, anebo z něho odejděte. A vy, zbloudilci, vraťte se raději zpět,
jestliže poslání tu žádné nemáte.
Vraťte se zpět do země stínů,
ale vy, kteří tu zůstat musíte,
bděte nad mou osobou i nad lidmi,
kteří tu přebývají.
Uposlechněte moje prosby, které se nesou na křídlech upřímnosti, neboť přivyknout si na
vás nemohu. Ó, duchové tmavého
a chladného záhrobí, neubližujte
mi. V dobrém vás oslovuji, zlé
nemám v úmyslu. Proto neubližujte
mi ani svévolně, ani na příkaz
bezbožníků. Neubližujte mi svou přítomností, která mne tíží a tíseň do mé duše
zasévá. Rampouchy strachu ve mně rostou a cinkají ve větru mrazivém,
proto dále ode mne. Vyhněte se
mi vždy a pokaždé! Pokaždé a
stále, vždy a nepřetržitě…
I když toto místo souzené vám je, i
když jste tu z vůle jiného,
neubližujte mi, ani člověku, který práh
tohoto domu překročí. A já každý
večer za vás tichou modlitbu přednesu.
(V plamenu prostřední svíce
musíš spálit větvičku barvínku
a vyřknout modlitbu, kterou máš napsanou na pergamenu. Potom polib křížek a
nezapomeň na slib, který jsi
dal duchům.)
K léčebným účelům patří nadzemní části rostliny. Nálev
při nadměrném krvácení při menstruaci a při krvácení hemeroidů. Též
při krvácení z nosu, dásní, při aftech a průjmu. Při bolestech
hlavy, závratích, hučení v uších. Snižuje krevní tlak, osvědčil
se i proti dráždivému kašli, ale působí i sedativně, užívá se při
cukrovce. Z barvínku se připravuje mast na lupénku a ekzémy.
Zasvěcen je Bohyni a je bylinkou ženské magie používaných
především v ženských rituálech svátku Imbolc.
Barvínek u nás roste i volně v přírodě. |
Na Šumavě v květnu vytváří v lesích úplná
modrá jezírka. |
Následující básnička ze stránek Básničky
pro zamilované:
Barvínek
Na nenápadných místech bývá rostlinka,
malá,do očí nebije,roste jen zlehka.
Ráda má stín,snad i tajemno a
mystiku,
u kořenů postačí převaha i prostého písku.
Lebedí si u zřícenin
a prastarých pomníků,
proplétá se s břečťanem na řadě
hřbitovů...
Snad pro odstín květu či jaký má lístek
nese název brčál-neboli barvínek.
Jako větrník
souměrně jemně točený
zdvihá skrz listy hlavičky květ-fialový.
V jeho středu po ránu kapička rosy bývá,
co v paprsku slunce veškeré barvy
dává.
Miluji tu podívanou na zázračný koberec,
když jsem obklopena jím a vlastně jako jedinec.
Zblízka se dá pozorovat i další paměti kytičky,
připadají mi někdy jako slzy ty kapičky...
Jako by to byly oči,co se mě snaží pochopit,
a možná i ti,co spí pod ním,mohli konečně
mluvit..
Trpělivě naslouchá tento malý
společník,
jako plný soucitu dává neviditelný kapesník.
A snad je živ z těch nespočetných příběhů
a odtud bere sílu na hory dalších případů..
Možná proto má už dlouho u mě
obdiv-a vábí,
že toho neskutečně hodně ví a tají...
Vlk
