Bršlice kozí noha - plevel, léčivka i netradiční zelenina

Bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria)

Jedním z prvních pozdravů časného jara jsou neobyčejně svěže zelené lístečky bršlice, vyrážející jakoby zázrakem i z těch nejméně úrodných částí zahrádky. V tuto chvíli je ještě jako netradiční zelenina vítaným zdrojem vitamínů a dokonce i léčivkou. Nebude to trvat dlouho a za pár týdnů se změní v noční můru zahrádkářů, plevel prakticky nezničitelný čímkoliv. Pro zpestření mohu z vlastní zkušenosti napsat, že jsem vyzkoušel i takovou děsivou metodu, kterou jsem kdysi kdesi vyčetl - žíhat na jaře letlampou srdíčka sotva vzrůstajících rostlin. Popálil jsem si ruce, ale bršlice se oklepala a za pár dní rostla dál, jako by se nechumelilo. 

Bršlice z pohledu odborníka

Bršlice kozí noha botanicky patří do rostlin čeledi Apiaceae - miříkovité (okoličnaté). Rod Aegopodium zahrnuje 5 až 7 druhů rozšířených v Evropě a Asii, přičemž u nás se vyskytuje pouze tento jeden druh. No ... on úplně stačí.

Botanik o bršlici praví toto: je to trvalka, její lodyha o délce až 100 cm je dutá, hranatá, rýhovaná, v horní části chudě větvená. Listy jsou jedenkrát až dvakrát  trojčetné, podlouhle vejčité, ostře pilovaté. Dvoulaločné květy bílé barvy vytvářejí terminální okolík složený z 6 až 12 okolíčků a postraní okolíky prvního řádu složené z 15 až 26 okolíčků. Všechny květy jsou oboupohlavní. Dalším větvením vznikají okolíky druhého řádu, ale ty již obsahují jen květy samčí. Oddenek je plazivý, větvený. Rozmnožuje se generativní i vegetativní cestou. Nažky jsou po dozrání téměř neklíčivé, ale po přezimování klíčivost stoupá. Nejvíce se rozmnožuje z kořenových výběžků, které jsou velmi křehké a mají vysokou regenerační schopnost.

Z hospodářského hlediska patří bršlice mezi velmi nebezpečné plevele. Důvodem její nebezpečnosti  je právě ona zmíněná vysoká regenerační schopnost kořenových výběžků - právem se o ní říká, že je téměř nevyhubitelná. Má vysokou konkurenční schopnost, prosadí se ve všech kulturních rostlinách; ty nejsou schopny se s bršlicí kozí nohou konkurenčně vypořádat.

Kde bršlici najdete

Mám chuť tady napsat - na mé zahrádce, velmi hojně. Kdysi jsem dostal darem pár keřů černého rybízu. Nepodíval jsem se pořádně, mezi kořeny byly kousičičičičíčky kořínků bršlice. Od tě doby jsem se í nezbavil a jsem rád, když alespoň příliš nepostupuje. Kromě mé zahrady roste i jinde (ale ne tolik ...) - má ráda vlhké listnaté a smíšené lesy, lužní lesy, vlhké křoviny, vlhké a stinné lesní paseky, břehy, parky, zahrady, sady, pole (snad by se dalo krátce napsat - roste úplně všude); přednostně vyhledává polostín s vlhkou, výživnou a na dusík bohatou půdou.

V naší republice je hojná na většině území, nejčastěji ve středních a vlhkých polohách, méně již v suchých nížinách a na horách. Celkově se vyskytuje od Velké Británie na západě až po Ural na východě, kupodivu se s ní nesetkáte  ve většině Středozemí a na severu Skandinávie. Zavlečena byla i do Severní Ameriky.

Bršlice v léčitelství

Působí silně močopudně, zvyšuje vylučování solí kyseliny močové a chloridů a uvolňuje křeče (např. v oblasti břicha). Podporuje trávení a harmonizuje práci střev

• Zevně lze bršlici aplikovat ve formě obkladů namočených v nálevu. Působí na zanícené rány či hemeroidy, rozdrcené čerstvé listy podporují hojení ran nebo se přikládají na bolavé klouby. Už od dávných dob byla rozdrcená bršlice přikládána na bolestivé partie těla jako prostředek mírnící bolesti při revmatismu a dně (odtud také pochází latinské druhové jméno rostliny: podagra=dna nohou).
• Vnitřně se užívá  nálev, a to při revmatismu (350 ml nálevu před jídlem) nebo při močových kaméncích (až 500 ml nálevu) - taková kůra by však měla trvat jen několik dní, není doporučováno dlouhodobé podávání.

Doba a způsob sběru

Sbírá se oddenek (Radix eagopodii podagrarii) - nejlépe od dubna do září nebo listy mladých rostlin, které se užívají čerstvé na obklady.

Bršlice v kuchyni

Z mladých listů sbíraných ještě před rozkvětem si můžete zkusit udělat salát (nebo je přidat jako přísadu do jiných salátů). Z listů se  vařil boršč či zeleninová polévka, chutí připomínající běžnou zelnou polévce. Jemnou drť ze sušených listů lze použít do polévek a pokrmů podobně jako petrželku nebo pažitku. .Před případným použitím listů se doporučuje stáhnout z nich pokožku.

Recepty na pokrmy s bršlicí jsou převzaty ze stránek serveru Biopotraviny , kam je napsala Veronika Růžičková:

Špenát:
Na oleji osmahneme cibulku do skleněna, přidáme na jemno nakrájenou bršlici a zakapeme sojovou omáčkou.
Použití:
a) jako samostatná příloha k pohance, k těstovinám, pšenici, …,
b) můžeme vmíchat společně s osmahnutým tofu nebo klasem do uvařených brambor, zalít našlehaným vejcem a zapéct,
c) vmícháme s osmahnutou kořenovou zeleninou do rizota.

Karbanátky I.:
Špenát z bršlice vmícháme do uvařené případně i umleté pšenice, přidáme vajíčko, bazalku, saturejku nebo trochu rozmarýnu, lžíci oleje, osolíme a případně zahustíme moukou. Karbanátky opečeme na oleji nebo na plech utvoříme placičky a zapečeme v troubě.

Karbanátky II.:
Obilné vločky povaříme ve slané vodě. Vody dáme málo, aby vznikla hustá kaše. Necháme ji vychladnout a přidáme na jemno nakrájenou cibulku (cibulkovou nať), nasekanou bršlici, vajíčko, sůl, zahustíme trochou mouky a pro obměnu můžeme přidat česnek. Smažíme na troše rozpáleného oleje.

JL