 |
 |
Země se změnila a kolísá ve svých samotných základech…
V dobách, kdy Země byla plochá deska, spočívající na hřbetech mohutných slonů, tehdy bylo všechno úplně jiné. Slunce vycházelo a zapadalo na celé Zemi najednou. Byl to zaběhnutý vesmírný řád. Astrální energie sytila slony, ti drželi a drželi. Jednou se stalo něco, co navždy změnilo tvar Země. Jeden slon podklesl v kolenou, Země se naklonila a bylo to! Řítila se vesmírem, obracela se, točila, narážela a zcela změnila svůj tvar. V jednu chvíli své nechtěné pouti se dostala blízko k Slunci, to ji chytilo do své teplé silové náruče a už nepustilo. A přikázalo jí: „Teď budeš běhat okolo mne tak, jak já chci. Navíc se budeš točit kolem dokola, až z toho budeš celá kulatá!“
|
|
A tak Země běhá a točí se, ale je úplně jiná. Už nesmí rozhodovat o svém osudu sama, rozhoduje za ni všemocné Slunce. Její sebevědomí trpí a strádá. Nic jí nepomůže, je otrokyní omezenou ve svých právech. A dokud bude žít Slunce, bude patrně žít i Země. Slunce bude hřát znechucenou Zemi vždy jen na jedné její polovině tak, jak je tomu dosud.
Napsala Ivana Lena Němcová
Foto Jaromír Němec
zpět na stránky Poezie
