Tvá poprsí zahalil bílý závoj,
zpráva, že lesní bůh už zemřel.
Však slyšet jsou z dáli zvonky,
to Martin na Eponě nám přijel,
radostné zprávy zvěst a předvoj.

Hle, už se k nám blíží tryskem z dáli,
a na naše přání on odpověď zná–li?
Je ve zvoncích Epony hřívy rozevláté,
předobraz Dítěte zářící tváře rozesmáté,
až přijde čas Matky, pokloníme se králi.

Tak už jede, Turčanský svatý Martin,
a za ním od kopyt sníh jak bílý stín.
A zajiskřilo se od vloček ledových,
zprávu radostnou do konce pavučin,
já nesu Vám, chystejte měchy plné vín.

Epona zazvonila u našich domovů,
do sněhu kopytem otiskla podkovu,
Bůh se vám všem jen na čas vzdálí,
abyste v radosti vzdali hold Králi.
Já chci se tě zeptat Martine znovu:

... proč jsi háje a posvátné stromy,
sekyrou změnil na polomy?..