Moníne, jsi čarovný ve své kráse,
o tobě zpívám s údivem v hlase,
jsi Náš Příslib štěstí zdá se,
v mém srdci ozývá se, tvé vábení.

Planino Měsíční, jak krásné máš jméno,
v úsvitu věků Kelty vysloveno,
stříbrným svitem je posvěceno,
Můnine, k tobě já přicházím.

To když měsíc na nebi v úplňku svítí,
tajemství zračí se ve tvém kvítí,
tvé domečky jsou korálky na niti,
už spí děti Bohyně Karhany.

Vidím jak v kotouči měsíce, Brigita stojí,
v náruči děťátko, Krista kojí,
v Monínu k nebi vztahuji ruku svojí,
stříbrnou řekou má modlitba zní.

Cesty tvé jsou lemované zídkou,
stařičký špejchárek se skrčenou stříškou,
posvátný kámen s věšteckou miskou,
na kameni mé runy už chřestí.

Poslyšte věštbu mou, Monínští hospodáři,
nechť se Vám všem dobře daří,
šťastné dny ať máte v kalendáři,
bard  Vám píseň zpívá k tomu…                  

                          …Kristus žehnej Vašemu domu!