Nečekej sníh, není v zásobárnách,

cisterna sněhu je prázdně bezedná.

Dlouhý podzim, zima svou vládu vzdala.

Poté se ukryla, bílou naději mi vzala,

zrádkyně mrazivě něžná, krajkově pohledná.

Divně se vytratila, podzimu přednost dala.

Jak toulavý a milovaný sněžně bílý pes.

Prostě je žena, náladová, rozmarná a milá.

S radostí mokrou podzim vládne dnes.

Zdáli se dívá, v klidu odpočívá, zima pošetilá!

Mé srdce pláče, maličko slaně. Stejně jako já.

Rozevřu deštník, splín si pod něj schovám.

Protřu oči, prohlédnu, déšť svůj půvab má!

Zima je krásná, za zlé podzimu nemám,