Podzimní vítr
pročesává louku
stepi, kde usnuly
barvy květů

Ptáci odletěli
a ti věrní
přestali zpívat
jen hejna havranů
ze severu se radují
že město
už je na dohled

Podzimní vítr
a kdesi v mé duši
zní tóny třetí věty
Janáčkovy Symfoniety

A přece ještě
na louce středohorské
osamělého bodláku
fialový květ
září do krajiny
rozdává radost
poutníkům

Nepozná nikdy
něžný dotek motýlů
co těšíval jeho
letní druhy

Vydán větru napospas
stojí tu opuštěný
rozkvetl příliš pozdě ...