Tam, kde je Atacama

(Z poezie Jany Vesuvanky XCII.)

 

 

Od severu k jihu
vyprahlá planina
pastelových barev
omývána vodami Pacifiku
na východě střežena
velikány And
co nepropustí mraky deště -
pozdrav Atlantiku
vláhu ze západu
odvrátí Humboldtův proud
a rotace Země

Vzácnější než zlato
je jediná kapka vody
pokud někdy spadne
Zlatem se tu stala měď
a další rudy

Denní žár
noční mráz
studený vítr z hor
drtí kámen v písek
jen odolnému
vtisknou pečeť
kdysi živých

Bělavá pole ledku
dál solná jezera
a hejna plameňáků
co živí se řasami
těch vod

Sirný dech země
výtrysky gejzírů
El Tatio
Nebe čisté
poseté hvězdami
a myšlenky člověka
bloudí až k nim   ...

 

 

Obrázek z archívu autorky


 

zpět na stránky Poezie

 

Zpět k Mostu ?