Doznívání léta

(Z poezie Jany Vesuvanky IX.)

 

 

 

Zvolna bledne
obraz léta
už dávno
se ve větru
nevlní obilí
pole odhalila
zemité barvy

Přestaly jásat
slunečnice
teď smutně hledí
k zemi

Dál slunce žhne
a přece se něco
vytrácí
do syté zeleně
proniká okr
s karmínem

Odkvetlo bodláčí
a nažky ochmýřené
se rozletěly do kraje
uschly stvoly
jejich domovů

Stěhovaví se houfují
pozorně naslouchají
volání dálného jihu
Nablízku je den
kdy křídly řeknou
své nashledanou

Ještě poslední
obrazy léta
Malíř s paletou
ohnivých barev
už je nedočkavý ...

 

Ilustrace autorky.


 

zpět na stránky Poezie

 

Zpět k Mostu ?