(Z poezie Jany Vesuvanky LXXXVIII.)
Z roviny vystupuje kopec nevysoký Kdysi magma co nikdy nevyvřelo Skryto pod povrchem sousedy své slíny křídové žárem v porcelanit přetavilo Utuhla žhavá krev ve znělec proměněna v krajině zavládly jiné živly Miliony let broušení a odnosu na svět vykoukla Kunětická hora ...
Obrázek z archívu autorky
zpět na stránky Poezie