Jihočeská zimní sonáta

(Z poezie Jany Vesuvanky LXXIX.)

 

 

 

Tiše usíná hladina vod
Opatovických, Světa
i Rožmberka
v rezavém rákosí
krčí se kachny

Slunce kreslí stíny
po sněhobílých cestách
se stopami
poutníků
zasněných
nad staletou
grafikou
Krčínových
dubů

Kdesi ve větvích
sojka střeží
království lesa
a osamělá sýkorka
volá "ci-ci-bé"
ještě trochu brzy ...   

 

Obrázek z archívu autorky


 

zpět na stránky Poezie

 

Zpět k Mostu ?