Na Střekově

(Z poezie Jany Vesuvanky LXVIX.)

 

 

 


Osamělý, tajemný
shlíží do krajiny
kde utichly píšťaly varhan
a složily se do vějíře

Stíny mraků
plují po kopcích
co vlní se, vlní
v barvách ročních dob

Poutníkům pod nohama
hraje znělec dur
a voda neúnavně
tesá do kamene

Mistr naslouchá
pozoruje
noty se roztančily
po osnově

Tannhauser  ... 

 

Obrázek z archívu autorky


 

zpět na stránky Poezie

 

Zpět k Mostu ?