Růžovými květy
rozveselí koncem léta
paseky i cesty lesní
Listy úzké
připomenou strom
sklánějící větve
nad vodou
Její děti lehoučké a bílé
rozletí se do světa
u nás i na Kaskádách
Smutné místo
na svahu hory
kde zastavil se život
a smrky tyčící se k nebi
proměněny v třísky
bezmocně ltu leží
v zemi popelavé
Našly svůj domov
ty děti rozlétané
a byly první
kdo zažehly
tu jiskru života ...
|