|
Pole slunečnic
v krajině čedičů a znělců
zazářila ohněm léta
Kvetoucí královny slunce
jásají u nás i v Arles
kde po ránu kapky rosy
na květech jako slzy
Tichá vzpomínka
na malíře ohnivého srdce
nepochopeného
Slunce stoupá výš
a svým vlídným žárem
osuší slzy slunečnic,
V každé z nich jsou
doteky lásky toho,
kdo dokázal
uchopit krajinu štětcem
a vtisknout svoji duši
do obrazu ...
|
 |