Vincentovi

(Z poezie Jany Vesuvanky LX.)

 

 

 


Pole slunečnic
v krajině čedičů a znělců
zazářila ohněm léta

Kvetoucí královny slunce
jásají u nás i v Arles
kde po ránu kapky rosy
na květech jako slzy
Tichá vzpomínka
na malíře ohnivého srdce
nepochopeného

Slunce stoupá výš
a svým vlídným žárem
osuší slzy slunečnic,
V každé z nich jsou
doteky lásky toho,
kdo dokázal
uchopit krajinu štětcem
a vtisknout svoji duši
do obrazu ... 

 

Obrázek  autorky


 

zpět na stránky Poezie

 

Zpět k Mostu ?