Za desítkami hor
daleko na jihu
tyčí se jedna
nad zálivem
Neapolským
rozmlouvá s oblaky
a do kamene
píše své
ohnivé dějiny

Znovu se vracíš
a kráčíš cestou
necestou
divokou
a hrbolatou
kde štědře je
prostřeno pro život

Tryskají gejzíry
květin a keříků
v kamení šedém
i červenavém
Rej barev započat
slunečným dnem
a tiché sonáty
korun pinií
stále zní a volají...

Ten obraz už není
jenom snem ...