(Z poezie Jany Vesuvanky LIX.)
Jen tak tiše u cesty a třeba i v kamení vzhlížejí k nebi sametové růžice stříbřitě zelené co usínají bez květu aby pak po roce na vrcholu léta vztyčily svícny se žlutými plamínky a svítily poutníkům na cesty ...
Obrázek z archívu autorky
zpět na stránky Poezie