V celestinové modři nebe
splétány bělavé řasy
do pavučin
na obzoru tušíš
siluety hor
kde kamenné varhany
hrají ódy o zrození Země
a uslyšet můžeš
znělcových zvonů tón

Pojď blíž a naslouchej
to jiskra v kameni skrytá
promlouvá
nevyhasla
změnila jen barvy
svůj žár dala květům

Královna hor,
jíž se blesky dotýkají
shlíží do údolí
kde potůček spěchá
přes kameny
a slunce krajkovím stromů
hladí zemi
rodí se koberec
jarní co není tkaný

z podléšek, sasanek
bílých i žlutých,
podbělů, plicníků
fialek, petrklíčů
a listů všech
co čekají na svůj čas

Pestré drahokamy
s křídly hedvábnými
usedají na květy
i na kamení
ožilo mraveniště

Stromy mžourají
rozespalými větvemi
a oblékají jarní šat
ptačí chorál
rozléhá se kolem

Jen kámen si ponechal
barvy skromnosti a ticha
rozehrál mocnou
nejkrásnější apasionatu  ...