Stojím tu u cesty
a rostu již sto let.
Vzpínám své větve k nebi
a děkuji Bohu za život

Každý den se raduji
z východu slunce,
dokáži vzdorovat
vichru a bouři

Jsem domovem
ptáků i brouků,
v mém stínu odpočívá
zvěř i člověk

A právě Tobě, člověče,
stojím v cestě,
kterou chceš rozšířit.

Jsem silný
a chráním slabé,
ale bojím se, člověče
Tvých rukou,
co dovedou zabíjet

Chci žít
rozdávat radost
a krasu
Proto Tě, člověče,
prosím,
nezabíjej mě ...