Kotouč oranžový
zvolna mizí za obzorem
potemněly vlny oceánu
a teskně šumí větve
letitého stromu
Zmizela cesta
a s ní i stopy
snad zavál je vítr
kdo ví
Volám do dálek
a odpovídá ticho
chci vzkřísit jiskru
která vyhasíná
řvu do barev
a hledám odpověď
Krajina zatím
oblékla si fialový šat
a kámen už jen
v augitových slzách
vzpomíná na svůj žár ...
|