V červáncích
vycházejícího slunce,
zahalena do závoje
utkaného sněhem a ledem
probouzíš se
do nového dne

Klidná, mírná, něžná
s tajemstvím ohně
skrytého v hlubinách
svého neklidného srdce

Čas od času chvěješ se
bolestí, spalována žárem
a za rachotu hromu
roníš své kamenné slzy

Teď klidně dřímáš
a sníš svůj sen
o bohyni,
která Tě opustila...

Fudži-san
Fudži-paní,
neopustila Tě
Tvoje bohyně,
zůstala v mýtech lidu
daleké země Nipon

Fudž-paní,
kolik máš barev
a kolik tváří?
Malířům nestačí barvy
a básníkům slova,
aby Tě oslavili

A přece pověst
o Tvé kráse
po celém světě
rozlétla se

Fudži-bohyně,
horo v červáncích
vycházejícího slunce,
poutníků svatyně,
nemohu zapomenout ...