Tenkrát u Islandu

(Z poezie Jany Vesuvanky XXXVII.)

 

 

 

Nedozírný Atlantik
a těžké mraky
brání slunce svitu
voda ve svém koloběhu
po kapkách splývá
s oceánem

Vypršely se mraky
obloha barvy celestinu
uklidněná hladina

A pak se to stane
nečekaně -
na jednom místě
vlny znovu bouří
rozestupují se
snad se bojí
voda vaří a syčí
v hlubinách hřmí
sloup kouře
vyráží do výšky

To oheň, zavřený
pod dnem oceánu
rozráží brány
svého vězení,
vodu mění v páru
a vyhazuje
rozžhavené kamení

Divoký souboj živlů
kde se nezabíjí
jen protivníci
spolu měří síly
Boj ohně za novou zemi
pro život ...  

 

Ilustrace autorky


 

zpět na stránky Poezie

 

Zpět k Mostu ?