Oldoinyo Lengai

(Z poezie Jany Vesuvanky XXX.)

 

 

 

Engai, Engai...
pro Tebe tančíme
vyslyš náš zpěv
a prosby

Nespaluj vyprahlou zemi
a dopřej jí deště

Nejsem ta
co vládne mrakům
a větru
Mé království
v nitru hory
nechci škodit zemi

Míchám těsto se sodou
řídké a nepříliš žhavé
co neumí ani havajská Pelé

Odlévám řeky
i tajemné sochy
křehčí než sklo

Ptačí křídlo
s kamennými pery
proměněno v tříšť
pokrytou bílými vločkami
nesněhovými

Nevadí, možná, že
uplyne tisíce tisíců let
a moje dílo proměněné
navštíví i život   ... 

 

Ilustrace autorky


 

zpět na stránky Poezie

 

Zpět k Mostu ?