Vesuvio
Jana Vesuvanka
Zaznívá cembalo
z dálky i dávných dob
Pohledy člověka
k mocnému králi
co pláče ohnivé slzy
a září nad krajinou
Prchavé okamžiky
zvěčněny na plátně
Čas utlumil bolest
i když kdesi v nitru
neklidné srdce stále tepe
Jiskra ohně skryta
v melancholii kamene
co píše kapitoly
z historie Země
Láva rosa, čediče šedé
do mozaiky poskládané
pečlivě popelem přikryté
Dějiny se opakují
Štědrá je náruč hory
nad Neapolí
s temným karmínem
snoubí se zeleň
kytička a keřík
své místo nacházejí
Malíř s paletou
a ohněm v srdci
snad i s duší básníka
přichází poklonit se hoře
a oslavit zrození života
