V písečném moři
jenom na chvilku
tisíciletou
v čase kamenném
zastavil se osamělý
chromý poutník

Krajinu smutnou
potěšil sluncem
přineseným z jihu
a výhní svého srdce
jí odlil novou tvář...

Nepoznán člověkem
odešel a své dílo
ponechal osudu
času ledového

Jen šedý stesk kamene
zůstává a vzpomínky
jeho jiskrné ožívají
paletou barev
květin a motýlů   ...