Cesta

(Z poezie Jany Vesuvanky XXII.)

 

 

 


Znám jednu
kam člověk nevkročí
a jediná rostlinka
se neuchytí

Chmurná je
a bez života
jen kamínek
se skutálí

Tajemná
někdy ožívá
člověk na lodi
na její čas čeká

Snesl se soumrak
Už svítí
Tyrhénský maják
ostrov s tepem
neklidným
a krví žhavou

Vyrazila branou
zbarvila stezku
a tiše se řítí
do království vod

Souboj živlů
nelítostný
syčí oheň
vlny běsní
krev promění
v kámen

Zas černě mlčí
ve svahu hory
své už pověděla
Sciara del fuoco
na Stromboli  ...

 

Ilustrace autorky


 

zpět na stránky Poezie

 

Zpět k Mostu ?