Rauthólar

(Z poezie Jany Vesuvanky XVII.)

 

 

 

Zkameněla pohádka
na svahu hory
vryla se do její tváře
a zahrála barvami
na všechny struny

V jednom šiku
vystupují z písku
vojáci chmurní
stojí a mlčí
těla nastavená větru
snad někoho brání

Snoubí se oranž
s nachem i modří
až do fialova
na kobercích
utkaných z kamínků

Poslové krále
uzavření
rdí se a brunátní
ve svém železe
a shlížejí hrdě
do kraje

Král uhasil oheň
unaven po práci
šel spát
Pohádka ztlumila
barevné tóny
a její další děj
píše čas    ...

 

Ilustrace autorky.


 

zpět na stránky Poezie

 

Zpět k Mostu ?