Čedič
Jana Vesuvanka
Žhavá řeka navždy zkameněla
zbavena žáru
proměněna ve varhany
jež hrají už jen
tichou symfonii
o zrození hor
Varhany z černého kamení
zdánlivě chladné
skrývají v sobě
jiskřičky ohně
věčného tvoření a lásky
jež zakleta je
v barvě smutku
Čedič, obyčejný kámen
o nějž nezavadíš
ani pohledem
a přece tě, člověče,
ve tvém díle věrně
doprovází životem
Zastav se na chvíli
a pohlaď ho v duchu
zbav černou barvu
jejího smutku
Čedič pak prozáří tě
paprskem lásky
a varhany zahrají
Ódu na radost
