Jsi tu od počátku světa,
vůně Tvá s větrem přilétá,
vyvěrá z Tebe pramen života,
Tvá náruč je svatá, svatá, svatá.Ti, co na tobě žijí, Tebe volají,
s párem koní, s jarem, Tebe orají,
s mladým stromkem vsazeným zmlazují,
s knězem ve svatyni modlitbou ctí a vzývají.Z Tvého poprsí s létem přilétá
svatý duch našeho skrytého světa,
tvá svatba nám zvěstuje příchod léta,
zpívejte děti Karhany, naše Matka je oseta.Sun, suin, kosy zvoní a zpívají,
Ječmínka s klasy zlatými skládají,
jeho zlaté vlasy cepníci ve stoje stloukají,
tělo jeho, chléb náš vezdejší, ženy připravují.Na Tvém těle, na poli rodném,
v jabloňovém sadě tak plodném,
sklízejí s radostí v údělu dědičném
Tvé děti, Karhano, Tebou živeném.Když pak pláštěm svým mlhavým,
zahalíš se magickým oparem stříbrným,
požehnání všem zní světem trojjediným,
k večeři spolu s minulými za stolem prostřeným.Tvá koruna vztyčených kamenů,
voda Tvá živá, co vytéká z pramenů,
ty jsi Ta, která nás živí ve svém jménu,
potom, co Tvá hlava zbělá, dáš Boha světu našemu.Královno kotle zrození,
znáš tajemství všeho klíčení,
vřeteno třímáš věčného proměnění,
Panno, Matko a Stařeno…
… v divotvorném kotli Karhany naleznu tři kapky vědění.
