Hájek

Hájek

Ladislav Amairgil Míšek, bard Vrchotický

Řekni mi matičko země,
kde hájek vysadit mám,
žaludy jsou dubů sémě,
do kruhu kol kamene je dám.

Řekni mi studánko chladivá,
kdo mi dá pro mě odpověď,
jdi, Barde, cesta je blátivá,
kapky tě provedou skrz šeď.

Na konci cesty les se sklání,
pod ním chaloupka se krčí,
u kamen vědma kolovrat pohání,
spřádá se nit a vřeteno vrčí.

Bard cestou k lesu spěchá,
stařena do kamen přiložila.
Věštba Tvá bude má útěcha,
vědma už kolovrat roztočila.

Točte se vřetena točte,
spřádejte nitě osudu!
V kamenném kruhu víly si skočte,
kde já svůj hájek sázet budu?

Na palouku vprostřed lesů,
stojí prastarý kámen vztyčený,
já k tobě svou věštbu nesu,
kol kamene učiň kruh zelený.

Do země do kola duby sázej,
ať má pastýř ovce v kruhu.
Mám dobrou radu, pozor dávej,
nesmíš použít rýče ni pluhu.

Rýč je z železa a taky pluh,
s železem se zrodí, s železem zajde!
Holýma rukama zasaď ten kruh,
ochranu věčnou tvůj hájek najde.

Vědma bardovi cestu ukázala,
zjevila mu ji na plotně.
Harfa pak píseň rozvázala,
básní bard děkoval ochotně.

Holýma rukama kruh budu sázet,
neboť vědma tak pravila,
harfa mne bude doprovázet,
ze slov, v hájku, báseň se vyvila