Volná
Eva Kačírková
Lístek se leskne
a všude kolem mokrý sníh.
Ať už mě někdo konečně přes tvář pleskne,
to aby mi nebylo pořád tak teskně.
Kolem mě zmatek, zdá se,
všichni v mé hlavě mají svátek.
A támhle světlo. Že by světlo na konci tunelu?
Tak to radši ještě rychlost uberu.
Haló! Já jsem tady, mezi vámi.
Tak odházejte ty staré krámy
a rychle mě vyhrabte ven.
Prosím, ještě než bude pozdě.
Ten lístek se vznesl. Jak to?
Teď trochu klesl, ale zas letí výš.
Slibuji, že poletím za ním...
Už jsem mu blíž...
Souznění bez dotyků
Eva Kačírková
Nejdřív otázka, odpověď pak mluví za vše.
Odhodlání v jeho tváři všechny její obavy popře.
Ta krátká chvíle naplnila jejich srdce očekáváním,
čas se opět rozběhl
a dovolil ,,jen“ rozloučení posledním zamáváním.
Jejich pohledy naposled setkali se na vteřin pár
a obličej jí upřímným úsměvem hrál.
Záhy však oba věděli,
že vyhlídce krásné známosti nikdy věřit neměli.
