Pštros
Eva Kačírková
Proč mlčíš? Já tolik otázek mám,
fakt promiň, že se tě pořád jenom ptám,
ale ty vždycky stejně hlavu do písku strčíš.
Jak jinak, to mi pověz, zeptat mám se tě.
Tolik podobných lidí je na světě.
Takových, co mají samé otázky,
a v hlavě jenom zmatené obrázky.
A ty obrázky začnou smysl dávat,
až o tobě bude se těm lidem zdávat.
tak znova ptám se tě, poradíš mi ještě dřív,
než budeš zase hlavu dolů k písku skládat.
Stále mlčíš.
Do jiného světa
Eva Kačírková
Paprsky mu na tvář dopadly,
ruce vil jeho tělo popadly.
A nesly ho pryč, až tam,
odkud nemá žádný člověk klíč.
Měkké trávy dotek poslední,
naposled vidět, jak se rozední.
z výšky zdá se mnohem hezčí svět,
vedle v lese slyší skřivánky pět.
už jen uchovat si vzpomínky kompletní.
Louka se vzdaluje, k slunci je blíž,
jeho dítě snad lepší osud si maluje
snad nahoře tam spravedlivý panuje.
Jak uklidňuje ho ta modrá barva…
Je za oponou.
