 |
 |
Když čelo ti hladí beznaděj,
vrásky se jenom hrnou,
neváhej, do té řeky vstup.
do řeky temné, hučící,
s vodou jak dehet hustou.
Ona je svědek mlčící,
že jsi měl duši pustou.
|
|
Řeřavou, bolavou, zbavenou sametu.
Půjdu tam, půjdu, nerada, pomalu.
Mosty, ty spálím a cestu zametu.
Zametu důkladně, nenechám stopy,
nikdo se náhodou nevydá na mou cestu.
 |
 |
Tou cestou zmizelou, prázdnou a pustou,
tou cestou samoty, smůly a sloty.
Tam, kde síť cest mají tak hustou,
kde radost pijí, pijí ji do němoty.
Mé kroky povedou k bájnému městu.K městu s názvem Přátelství.
 |
 |
 |
Text Ivana Lena Němcová
Ilustrace Jana Vesuvanka
zpět na stránky Poezie
